NÁVRH NA NAŘÍZENÍ PŘEDBĚŽNÉHO PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY Z 15.11.2013 část I + II

Návrh obžalované na nařízení předběžného projednání obžaloby v souladu s ustanovení § 186 písm. c) trestního řádu a současně na zastavení trestního stíhání pro okolnosti uvedené v ustanovení § 172, odst. 1 písm. b) trestního řádu

Úvod

[1]V souladu s ustanovením § 186 písm. c) trestního řádu podávám tímto prostřednictvím svých obhájců návrh na nařízení předběžného projednání obžaloby podané dne 19.9.2013 ke Krajskému soudu v Brně státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně, pod sp. zn. 3 VZV 4/2012, a to pro zvlášť závažný zločin účastenství ve formě pomoci podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, z části dokonanému a z části ukončenému ve stádiu pokusu podle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku.  Obviněná má za to, že důvodem k předběžnému projednání obžaloby jsou okolnosti odůvodňující zastavení trestní stíhání podle ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, a proto současně navrhuje, aby soud v souladu s ustanovením § 188 odst. 1 písm. c) trestní stíhání zastavil.

I.

Obžaloba obviněné a vymezení skutků, kterých se měla dopustit

[2]Obviněná se shora uvedeného trestného činu měla podle obžaloby dopustit v postavení předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) jednáním spočívajícím v následujících skutcích:

1) Ačkoliv věděla o předchozích četných kontaktech v roce 2011 mezi Ing. Michaelou Schneidrovou, tehdy zastupující společnost Klub plynárenských podnikatelů ČR, s.r.o., jehož byla obviněná jednatelkou a jediným společníkem, a JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem, který mimo jiné zastupoval na základě plné moci společnosti Saša – Sun s.r.o. a Zdeněk – Sun s.r.o. při úkonech ve správním řízení před ERÚ, a ačkoliv věděla, že na ERÚ byla vedena správní řízení týkající se obou fotovoltaických elektráren ve vlastnictví společností a bylo připraveno rozhodnutí o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti Saša – Sun s.r.o. o udělení licence na výrobu elektřiny, neboť důkazy, na základě kterých byla vydána licence, se ukázaly jako nepravdivé,

2) Přesto v době do 12.2.2012 v sídle ERÚ ani jinde neinformovala Mgr. Antonína Panáka, tehdejšího místopředsedu ERÚ a ředitele sekce Legislativně správní, který byl přímým nadřízeným Ing. Michaely Schneidrové o důvodných pochybnostech o nepodjatosti Ing. Michaely Schneidrové,  tak aby mohl v souladu s ustanovení § 14 odst. 4 správního řádu bezodkladně určit jinou úřední osobu k rozhodnutí v dané věci,

3) A poté co dne 4.2.2012 v 18.34 hod. obdržela email od Ing. Michaely Schneidrové, který obsahoval v příloze návrh zcela opačného rozhodnutí ERÚ o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení ve věci žádosti společnosti Saša – Sun s.r.o. o vydání licence na výrobu elektřiny, ačkoliv věděla, že navrhované rozhodnutí je v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo a blíže nezjištěnou formou udělila Ing. Michaele Schneidrové souhlas s vydání tohoto rozhodnutí a dále i souhlas s vydáním obdobného rozhodnutí ERÚ o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení ve věci žádosti společnosti Zdeněk – Sun s.r.o. o vydání licence na výrobu elektřiny, čímž umožnila, aby následně Ing. Michaela Schneidrová jako oprávněná úřední osoba dne 13.2.2012 na ERÚ v Jihlavě vydala jménem ERÚ rozhodnutí pod č.j. 03104-43/2011-ERU o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o udělení licence na výrobu elektřiny a rozhodnutí pod č.j. 03103-43/2011-ERU o nařízení obnovy řízení o udělení licence na výrobu elektřiny,

tímto způsobem měla obviněná, podle státního zástupce, podpořit Ing. Michaelu Schneidrovou v jednání směřujícím k ponechání v platnosti nezákonných rozhodnutí ERÚ o udělení licencí společností Saša – Sun s.r.o. a Zdeněk – Sun s.r.o. na výrobu elektřiny.

II.

Rozbor protiprávnosti jednání obviněné v kontextu se zjištěným skutkovým stavem věci

[3] Orgány činné v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) v průběhu prověřování a vyšetřování trestného činu zajistily v rámci prováděného dokazování soubor důkazů, z nichž při jejich vyhodnocení naprosto jednoznačně vyplývá, že jednání uvedeného v obžalobě se obviněná nedopustila.

[4] Pokud se jedná o skutek vymezený shora v čl. I.  ad 1) a ad 2) jako jednání v rozporu s ustanovením § 14 odst. 4 správního řádu, když podle státního zástupce úmyslně neposoudila možnou podjatost Ing. Michaely Schneidrové a úmyslně o tomto neinformovala svého podřízeného Mgr. Antonína Panáka, aby mohl v souladu s ustanovení § 14 odst. 4 správního řádu bezodkladně určit jinou úřední osobu k rozhodnutí v dané věci, pak obviněná uvádí, že tohoto skutku se dopustit nemohla, neboť:

a) neměla jakoukoliv zákonnou povinnost informovat o důvodných pochybnostech o podjatosti Ing. Michaely Schneidrové svého podřízeného Mgr. Antonína Panáka a správní řád či jiný právní předpis jí takovou povinnost neukládá,

b) neměla žádnou povědomost o podjatosti nepřímé podřízené Ing. Michaely Schneidrové, tedy že by měla Ing. Michaela Schneidrová s ohledem na svůj poměr k účastníkům ve správním řízení či jejich zástupci, zájem na výsledku řízení. Obecná vědomost obviněné o tzv. četných kontaktech s JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem nemohla z pohledu správního práva založit odpovědnost obviněné za případnou podjatost Ing. Michaely Schneidrové, jakožto úřední osoby, ve správním řízení. Jen na okraj lze konstatovat, že tato podjatost měla být vyvolána četnými kontakty s JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem, který dle výroku obžaloby měl zastupovat uvedené společnosti na základě plné moci při úkonech ve správním řízení před ERÚ. Již na počátku přípravného řízení bylo však prokázáno, že JUDr. Ing. Zdeněk Zemek nezastupoval tyto společnosti ve správním řízení před ERÚ, neboť k tomuto nebyl zmocněn na základě procesně právní plné moci udělené dle § 33 odst. 2 písm. b) nebo c) správního řádu. Byl pouze oprávněn zastupovat tyto společnosti na základě hmotně právní plné moci při běžných jednáních na ERÚ. Při úkonech ve správním řízení před ERÚ tyto společnosti vždy zastupoval, pouze a jedině, advokát JUDr. Pavel Gazárek. Tato právní skutečnost byla nesporně prokázána nejen obsahem správního spisu, ale i svědeckou výpovědí Mgr. Antonína Panáka.

[5] Pokud tedy obviněná shrne důkazní stav ve vztahu k její vědomosti o četných kontaktech mezi Ing. Michaelou Schneidrovou a JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem, tak v přípravném řízení nebylo prokázáno (ani objektivně být nemohlo), že obviněná měla jakoukoliv vědomost o tom, že „nějaký“ vztah mezi Ing. Michaelou Schneidrovou a JUDr. Ing Zdeňkem Zemkem byl takové intenzity, že by mohl založit podjatost Ing. Michaely Schneidrové v předmětném správním řízení před ERÚ. V přípravném řízení nebyly předloženy či zajištěny důkazy, které by prokazovaly konkrétní skutečnosti osvědčující, že existující známost mezi Ing. Michaelou Schneidrovou a JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem byla takového charakteru, že by podjatost reálně právně založila, tím spíš důkazy k tomu, jakého charakteru by taková podjatost mohla být – konkrétně, zda Ing. Michaela Schneidrová společnostem Saša - Sun s.r.o. a Zdeněk - Sun s.r.o. v nějakém ohledu stranila či se jim snažila uškodit. Pokud by obviněná hypoteticky připustila, že vztah mezi Ing. Michaelou Schneidrovou a JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem byl vztahem, který mohl založit důvody pro její vyloučení se z rozhodování ve věci z důvodu podjatosti, absentuje jakýkoliv důkaz k tomu, že obviněná v době spáchání údajného trestného činu měla znalost o obsahu správního spisu, ve kterém dokonce mohl být založen záznam Ing. Michaely Schneidrové o její domněnce, že je ve věci podjatá. Obviněná totiž nebyla správním orgánem v I. stupni řízení, který de facto vedl správní řízení, proto ani nemohla jakkoliv jednat či dokonce zasahovat do rozhodování, coby osoba nadřízená osobě Ing. Michaele Schneidrové, proto obviněná neměla jakoukoliv možnost nahlédnout do správního spisu, nebyla osobou, která ve správním řízení činila úkony správního orgánu v nalézacím řízení. Obviněná se v této souvislosti důrazně ohrazuje proti tvrzení státního zástupce o tom, že její výpověď, kterou učinila při výslechu svědka, byla nepravdivá v té části, když se vyjádřila, že nevěděla o tom, že by se Ing. Michaela Schneidrová znala s JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem. Obviněná měla sice vědomost o tom, že se Ing. Michaela Schneidrová několikrát setkala s JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem v době, kdy pracovala pro Klub plynárenských podnikatelů ČR, s.r.o., ale tuto „známost“ nehodlala ve své výpovědi jakkoliv kvalifikovat či popisovat, neboť v rámci různých aktivit v oblasti plynárenství se i ona sama potkávala s různými podnikateli a taktéž se setkala i s JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem.  Schůzky s podnikateli nebyly rozhodně takového významu, aby zakládaly do budoucna právní důvody pro podjatost ve smyslu správního řádu. Ve své výpovědi (svědecká výpověď ze dne 18.1.2013, strana 10) obviněná pravdivě uvedla, že nevěděla, do jaké míry se Ing. Michaela Schneidrová znala s JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem.

[6] Ze zajištěných důkazů je  zřejmé, že se obviněná dne 25.8.2011 setkala s JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem i na ERÚ. Tuto schůzku si JUDr. Ing. Zdeněk Zemek sjednal oficiálně prostřednictvím sekretariátu obviněné. Schůzka proběhla na základě výslovného pokynu obviněné i za přítomnosti Mgr. Antonína Panáka. K tomuto jednání byl JUDr. Ing. Zdeněk Zemek oprávněn na základě obecné plné moci, přičemž z této zjištěné skutečnosti státní zástupce naprosto nesprávně dovodil, že tím pádem byl oprávněn zastupovat společnosti Saša – Sun s.r.o. a Zdeněk – Sun s.r.o. i ve správním řízení před ERÚ. Obviněná uvádí, že takovéto schůzky s podnikateli na ERÚ  jsou zcela běžné a ani tato se svým účelem nevymykala z běžného rámce řešení problematiky podnikatelů s ERÚ. Je třeba konstatovat, že některé skutečnosti, o něž se opírá státní zástupce, mohly být zjištěny již v přípravném řízení, pokud by orgány činné v trestním řízení postupovaly tak, jak jim ukládá trestní řád. K okolnostem vzájemných vztahů mezi Ing. Michaelou Schneidrovou a JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem  - potažmo obviněnou bylo nesporně žádoucí vyslechnout opětovně JUDr. Ing. Zdeňka Zemka, event. Ing. Michaelu Schneidrovou, a to zejména poté, co bylo zahájeno trestní stíhání obviněné. Neprovedením nejen tohoto úkonu i některých dalších, ačkoliv byly navrhovány, došlo k neomluvitelnému zkrácení práv obhajoby obviněné a vyloučení jejich obhájců z průběhu vyšetřování skutečného stavu věci. Byla tak porušena ustanovení trestního řádu v § 2 odst. 3 a též i § 33 odst. 5 trestního řádu. Hrubě byla porušena povinnost umožnit obviněné plné uplatnění práv obhajoby. Obžaloba by posléze neměla příležitost zpochybňovat pravdivá fakta plynoucí z výpovědí a vyjádření obviněné. Obviněná má za to, že byla porušena základní lidská práva (právo na spravedlivý proces), když byl OČTŘ  paušálně odmítnut návrh obviněné na výslech obviněných i svědků, včetně výslechu JUDr. Ing. Zdeňka Zemka, kdy tento je ve vztahu k obviněné v procesní pozici přímého svědka.

[7] Pokud se jedná o právní posouzení procesní pozice obviněné ve vztahu k podjatosti, pak obviněná z pozice správního orgánu v procesním postavení vedoucího ústředního orgánu státní správy dle ustanovení § 2 odst. 1 bod 9 zákona č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánech státní správy ČR, v platném znění se takovéhoto jednání dopustit nemohla, neboť na obviněnou obecně dopadá ustanovení § 14 odst. 6 správního řádu, které uvádí, že ustanovení § 14 odst. 1 až 5 správního řádu se nepoužijí pro vedoucí ústředních správních úřadů.

[7] A pokud se jedná o jednání obviněné Ing. Michaely Schneidrové, pak jakoukoliv svou podjatost ve věci sama neshledala, neboť nepostupovala podle ustanovení § 14 odst. 3 správního řádu. Nicméně, i kdyby Ing. Michaela Schneidrová postupovala podle § 14 odst. 3 správního řádu, nebyla by to obviněná, kdo by její důvody pro posouzení její případné podjatosti posuzoval, neboť nebyla v postavení přímé nadřízené. Tím byl Mgr. Antonín Panák a bylo to v jeho výlučné kompetenci.

[8] Z toho plyne, že jestliže zákonodárce stanovil v zákoně, že určitá osoba určitou povinnost nemá, pak ji nemohla ani porušit. Jestliže na základě výslovného zákonného ustanovení tuto povinnost nemohla porušit, pak v jejím jednání nemůže logicky být dán znak protiprávnosti.

[9] Pokud se jedná o skutek vymezený shora v čl. I. ad 3), kdy je obžaloba postavena na tom, že obviněná dne 4.2.2012 obdržela email od Ing. Michaely Schneidrové, který obsahoval v příloze návrh rozhodnutí ERÚ o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení, ačkoliv měla vědět, že navrhované rozhodnutí je v rozporu s tím, co ve správním řízení vyšlo najevo a blíže nezjištěnou formou měla udělit Ing. Michaele Schneidrové souhlas s vydáním inkriminovaných rozhodnutí, čímž měla úmyslně  umožnit Ing. Michaele Schneidrové vydání takovýchto rozhodnutí, pak obviněná od počátku trestního stíhání uvádí, že žádný souhlas v jakékoliv formě nebo jakýkoliv pokyn k vydání předmětných rozhodnutí Ing. Michaele Schneidrové nedala.

[10] To, že obviněná obdržela emailovou zprávu, pouze prokazuje, že takovýto email obdržela, ale z této emailové zprávy rozhodně nevyplývá, jakož i ze skutečností zjištěných a zadokumentovaných v průběhu trestního stíhání, že by obviněná nějaký souhlas či pokyn hlavní pachatelce Ing. Michaele Schneidrové udělila, nebo že by na tento email obviněná nějakým způsobem reagovala. Podle státního zástupce však jsou důkazem tzv. zásady formální logiky, kdy v rozporu s těmito zásadami by bylo, kdyby předmětem konverzace mezi obviněnou a hlavní pachatelkou Ing. Michaelou Schneidrovou nebyla i podoba vydaného rozhodnutí a souhlas obviněné s jeho vydáním. Státní zástupce dotváří skutkový děj tak, že lze a contrario dovodit, že pokud by nebyl souhlas obviněné dán, k vydání rozhodnutí dne 13.2.2012 by nedošlo. [1]

[11] Obviněná k relevantnosti zajištění emailu jakožto důkazu poukazuje na to, že předmětný email ze dne 4.2.2012 policejní orgán zajistil na základě příkazu k zajištění údajů o telekomunikačním provozu dle ust. § 88 a) odst. 1 trestního řádu vydaného soudcem Městského soudu v Brně dne 5.9.2012 a podle názoru obviněné byl tento důkaz opatřen nezákonným postupem podle ust. § 88 a) odst. 1 trestního řádu (viz čl. V. tohoto návrhu, strana 16). Nad rámec tohoto však obviněná uvádí, že i bez ohledu na zákonnost pořízení tohoto důkazu i tak tento důkaz neusvědčuje obviněnou z trestné činnosti, jež je jí kladena za vinu.

[12] Státní zástupce postupuje ve svých úvahách při hodnocení důkazů až tak daleko (ad absurdum), že je názoru, že i v případě podoby obecného souhlasu popisovaného obviněnou, to je k vydání rozhodnutí bez jeho specifikace, resp. jakéhokoliv rozhodnutí Ing. Michaelu Schneidrovou, je nutno považovat i tento souhlas k naplnění znaku pomoci k danému trestnému činu, když s ohledem na popsané okolnosti by bylo nutno v tomto případě shledat zavinění ve formě nepřímého úmyslu. V jiné části obžaloby pak státní zástupce pokračuje ve svých důkazně nepodložených úvahách ve smyslu, že ze všech přímých i nepřímých důkazů vyplývá jediný logický závěr, že bez souhlasu a podpory obviněné by hlavní pachatelka Ing. Michaela Schneidrová uvedená rozhodnutí sama nevydala. Obviněná měla totiž dostatek času a příležitostí, aby zavčas upozornila na možnou podjatost Ing. Michaely Schneidrové a tyto informace mohla prakticky sdělit jakékoliv osobě činné na odboru licencí, zejména však měla tyto informace sdělit Mgr. Antonínu Panákovi při rozhovoru týkajícím se daných řízení uskutečněném ještě před vydáním inkriminovaných rozhodnutí z 13.2.2012. Pokud tedy obviněná při prokazatelné vědomosti o zmíněných kontaktech takto neučinila, ukazuje tato skutečnost nikoli na nedbalostní jednání, ale přímo na vůli obviněné směřující k vydání nesprávného rozhodnutí. Do této podoby úmyslné pomoci pak podle státního zástupce zapadá doklad o přímé kooperaci obou obviněných. [2]

[13] Právní žonglování státního zástupce při hodnocení opatřených důkazů v přípravném řízení je pak završeno názorem, že absence přesného zachycení formy souhlasu obviněné není z hlediska posouzení její viny v daném případě zdaleka tak zásadní, jak by se mohlo na první pohled jevit. Trestnost jednání obviněné je totiž plně opodstatněna i při akcentování verze udělení obecného souhlasu k vydání rozhodnutí Ing. Michaely Schneidrové (pozn. obviněné: obviněná v přípravném řízení uvedla, že nechává na posouzení, jaké rozhodnutí bude ve správním řízení v prvním stupni vydáno, což sdělila Ing. Michaele Schneidrové i Ing. Antonínu Panákovi). Zásadní podle státního zástupce je okolnost, že výrok obžaloby v sobě zahrnuje v podstatě dvě samostatná skutková jednání, kterými obviněná ke spáchání trestného činu napomohla a z nichž každé samo o sobě je způsobilé opodstatnit trestnost jejího počínání. Prvním je poskytnutí souhlasu s vydáním připravovaného rozhodnutí, druhým je pak zamlčení okolností nasvědčujících podjatosti Ing. Michaely Schneidrové v daném rozhodovacím procesu. Co se týče pak kvalifikace těchto jednání, tato směřovala k totožnému cíli a jsou tudíž ve vnitřně logickém komplementárním vztahu, taktéž z důkazního hlediska a s ohledem na časové souvislosti je tedy nutno je kvalifikovat jako jeden trestný čin. [3]

[14] Obviněná má za to, že důkazem o chabosti konstrukce tzv. logických závěrů o skutkovém stavu věci dovozených státním zástupcem je pak v závěru obžaloby jeho další úsudek o tom, že k naplnění skutkové podstaty pomoci k danému trestnému činu nakonec není třeba porušení povinnosti stanovené výslovně správním řádem či jiným právním předpisem, než trestním zákoníkem ze strany obviněné, nicméně i u ní lze samozřejmě dovodit minimálně porušení základních zásad správního řízení. Stejně tak není trestnost jednání obviněné vyloučena ani v případě, že spolupráce Ing. Michaely Schneidrové s JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem nezaložila ve smyslu právního řádu její podjatost.[4] Obviněná si k tomuto dovoluje namítat, že k porušení zásad správního řízení z její strany dojít nemohlo, neboť správní řízení jako úřední osoba nevedla, ale jinak rozumí tomu, že státní zástupce tímto chtěl zdůraznit, že podle ust. § 24, odst. 1, písm. c) trestního zákoníku postačí, aby obviněná umožnila nebo usnadnila hlavní pachatelce spáchání trestného činu, ovšem v kontextu se shora uvedeným tvrzením státní zástupce opomněl, že takto musí obviněná učinit úmyslně. Úmysl musí směřovat k poskytnutí pomoci k spáchání trestného činu, ať již jde o tu či onu formu zavinění, a musí být bezezbytku prokázán. V obou případech musí úmysl účastníka zahrnout všechny skutečnosti i subjektivního charakteru (např. pohnutka) charakterizující trestný čin pachatele. Mezery ve zjištěném skutkovém stavu věci si vyplňuje obžaloba vlastními konstrukcemi a úvahami, které nemají oporu v důkazním stavu věci.

[15] Obviněná si dále dovoluje namítat, že pokud do tzv. logicky uzavřeného okruhu nepřímých důkazů shromážděných v přípravném řízení státní zástupce ve vztahu k dovození úmyslu obviněné zahrnuje i takové skutečnosti, jako že obviněná žádným způsobem nepostihla Ing. Michaelu Schneidrovou za vydání inkriminovaných rozhodnutí a že iniciovala ukončení pracovního poměru Mgr. Antonína Panáka v ERÚ, pak tyto skutečnosti nelze považovat za použitelné nepřímé důkazy, neboť pokud Ing. Michaelu Schneidrovou obviněná nepotrestala, pak jedině s ohledem na to, že sama nebyla schopna posoudit oprávněnost rozhodnutí vydaného Ing. Michaelou Schneidrovou, nadto obviněná uvádí, že po sdělení obvinění Ing. Michaele Schneidrové, tuto z funkce odvolala a rozhodla, že není oprávněnou úřední osobou jednat jménem ERÚ a pokud Mgr. Antonín Panák ukončil pracovní poměr na ERÚ, pak to bylo na základě dohody mezi Mgr. Antonínem Panákem a předsedkyní ERÚ. Obviněná se nikdy netajila tím, že při výkonu své funkce hodlá prověřovat, auditovat i zpětně činnost bývalého vedení ERÚ, neboť jakákoliv pochybení či pochybná rozhodnutí mohou mít zásadní vliv na činnost ERÚ i do budoucna. A pokud státní zástupce ve své obžalobě uvádí, že obviněná postupně ukončovala i v případě dalších zaměstnanců ERÚ jejich pracovní poměry, z důvodu toho, že zastávali názor o neoprávněnosti udělení licencí společnostem Saša-Sun s.r.o. a Zdeněk-Sun s.r.o., pak toto tvrzení nemá oporu v dokazování, tudíž je nepravdivé.

[16] Pokud státní zástupce ve své obžalobě tzv. nad rámec daného případu uvedl, že prezentaci obviněné jako zastánkyně důrazného postupu vůči tzv. solárním baronům považuje za nevěrohodnou, neboť v obdobné věci podvodného vylákání licence na fotovoltaickou elektrárnu společnosti FVE 28 s.r.o., ve které státní zástupce podal obžalobu ke Krajskému soudu v Brně na čtyři obviněné v lednu 2013, obviněná dne 22.8.2013 zrušila prvostupňové rozhodnutí ERÚ z 28.3.2013 o odebrání licence  a jejím udělení 20.1.2011, a to přesto, že měl ERÚ dostatek důkazů pro odebrání licence, pak proti tomuto se obviněná důrazně ohrazuje, neboť  předně je nutno uvést, že ať už správní řízení se společností  FVE 28, s.r.o. nebo trestní řízení, které je vedeno proti fyzickým osobám, které jednaly (zastupovaly) tuto entitu, nikterak nesouvisí s tímto trestním řízení. Nad to obviněná konstatuje, že v současné době je rozhodnutí předsedkyně ERU o nařízení obnovy řízení ve věci udělení licence na výrobu fotovoltaické energie Krajským soudem v Brně zrušeno, neboť soud konstatoval nesprávný postup – zvolení metodologie výpovědi svědků. Proto lze očekávat, že i předsedkyně ERÚ, coby druhoinstanční (odvolací) orgán, zruší opět rozhodnutí správního orgánu vydané v I. stupni řízení, neboť se ukázalo, že obnova řízení byla zahájena na základě nesprávného procesního postupu, když byla zkrácena práva účastníka správního řízení. Z toho plyne, že obžaloba buď zcela přesně neví, jak probíhá správní řízení nebo tak činí vědomě s cílem poškodit obviněnou.  

[17] Dále pak, pokud v tomto kontextu státní zástupce znevěrohodňuje osobu obviněné i ve smyslu, že i přesto, že obviněná medializovala podání hromadných trestních oznámení na pochybení při udělování licencí a přitom ERÚ těmto subjektům dosud licence taktéž neodebral, pak takovéto výroky státního zástupce jsou naprosto irelevantní, vyplývající z neznalosti postupu ERÚ ve správním řízení. K tomuto obviněná uvádí, že do nápravy činnosti předsedkyně ERÚ nespadá zjednodušeně řečeno tzv. odebírání licencí či podávání trestních oznámení na nezákonně udělené licence vydané v letech 2009-2010, jak se mylně domnívá státní zástupce. Po nástupu obviněné do funkce předsedkyně ERÚ v srpnu 2011 učinila následující zásadní opatření:

audit na výkupní ceny FVE, jejich nastavení v roce 2005 bylo stanoveno nad rámec zákona, s vyšší podporou, než zákon vyžadoval,
 audit na systém a proces vydávání licencí, byl nastaven dle metodického pokynu ERÚ jiný proces vydávání licencí,
 předložení predikce vývoje neúměrného růstu podpor pro obnovitelné zdroje s dopadem do ekonomiky ČR,
vyčíslení neúměrné podpory pro FVE, ročně 25 mld. Kč, po dobu 20 let, z čehož cca 18 mld. dostává cca 500 FVE v ČR,  
cca 10-15 mld. Kč je převáděno na účty zahraničních investorů, z nichž se část nedá majetkově dohledat (bezpečnostní riziko pro stát i EU),
nekompromisní zásahy ERÚ do nového zákona o podporovaných zdrojích energie č. 165/2012 Sb. Jeho projednávání nastalo v Parlamentu v 2. pololetí 2011, bylo zde rozšíření o nové podporované zdroje jako je např. biometan. Zásahy ERÚ spočívaly v tom, že se na biometan nevypsala podpora ani od roku 2013 (mohlo se rovněž jednat o mld. Kč ročních podpor po období 20 let),
přes vládní krizi se podařilo na nátlak ERÚ novelizovat zák. č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie s tím, že se podpora pro FVE zastavuje od roku 2014. Zastropovala se výše podpory pro konečné spotřebitele na výši 495,- Kč, přičemž původní cena byla 820,- Kč,
za činnost ERÚ dostala obviněná několik ocenění, např. od svazu průmyslu apod.,
obviněná byla oceněna za zásluhu o schválení novely zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie. V této souvislosti byla obviněná oceněna časopisem Forbes se zařazením na druhé místo jako nejvlivnější žena ČR, a to právě v souvislosti se zastavením podpory obnovitelných zdrojů od roku 2014.
ERÚ provádí snižování cen energií a plynu pro konečné spotřebitele, tuto činnost provádí ERÚ v rámci ochrany práv spotřebitelů a vytváření rovných podmínek na trhu,
ustanovila na ERÚ zvláštní komisi pro prošetřování již udělených licencí pro FVE (s podporou Ministerstva spravedlnosti ČR a Ministerstva vnitra ČR), která v daných věcech předává podněty na Nejvyšší státní zastupitelství, aby nejvyšší státní zástupce využil svého práva a podal žalobu ve správním soudnictví dle ustanovení § 66 odst. 2 s.ř.s.

[18] Obviněná se velmi důrazně ohrazuje proti všem shora uvedeným nepravdivým tvrzením státního zástupce, která navíc nemají jakoukoliv souvislost s podanou obžalobou. Toto jednání státního zástupce považuje za zásah do nezávislosti ústředního orgánu státní správy, ať už ve vztahu k napadání činnosti ERÚ či ve vztahu ke správním řízením, která ERÚ, jakožto správní orgán, vede. Je otázkou, z jakého důvodu se státní zástupce dopouští takovýchto ničím nepodložených výroků, jež nelze ve svém důsledku hodnotit jinak než jako projev podjatosti.

[19] Státní zástupce dále v podané obžalobě rozebírá další okolnosti, které mají svědčit o snížení hodnověrnosti obviněné. Obviněná se údajně dopouští tzv. dalšího porušování zákona, a to konkrétně v ust. § 17b odst. 5 energetického zákona, když se měla podílet na podnikání, resp. řídit podnikání dvou společností podnikajících v energetice v období, kdy již zastávala funkci předsedkyně ERÚ.

[20] Obviněná se proti takovémuto tvrzení důrazně ohrazuje se zdůvodněním, že obě společnosti ještě před nástupem do funkce předsedkyně ERÚ prodala třetím osobám, tyto společnosti sídlí v nemovitostech, které jsou v jejím vlastnictví. Na podnikání těchto společností se po jejím prodeji v žádném ohledu nepodílela. Za prodej obchodního podílu ve společnosti SNP-služby, s.r.o. jí nabyvatel dosud dluží část kupní ceny, a proto má k obchodnímu podílu na zajištění své pohledávky zřízeno zástavní právo.  Předmětné společnosti v energetice nepodnikají a nikdy nežádaly vydání licence pro podnikání v energetice. Totiž samotný název společnosti ještě neznamená, že společnost podniká v energetice. Bezprecedentní atak státního zástupce na nezávislost předsedkyně ERÚ svědčí o cíli státního zástupce poškodit (pomluvit) obviněnou. Obviněná se nadto domnívá, že jednání (tvrzení) a důkazy předložené státním zástupcem jsou excesivní povahy. Tato disbalance jednání státního zástupce nasvědčuje jeho protiprávnímu jednání. Totiž, státní zástupce v rámci jím podané obžaloby svá tvrzení dokládá emailovou komunikací obviněné, která byla zajištěna postupem dle ustanovení § 88a tr. řádu. Tato emailová komunikace, dle názoru obviněné, nikdy nemohla být zajištěna, a použita OČTŘ v trestním řízení, neboť s trestním řízením nesouvisí, což zcela explicitně vyplývá z obsahu emailové komunikace. Soud by neměl přehlédnout flagrantní porušení zákona ze strany obžaloby, neboť se ze strany státního zástupce jedná o předložení důkazů, které byly získány nezákonně, proto zde připadá možnost postupu dle ustanovení § 89 odst. 3 tr. řádu. A důkazy státním zástupcem předestřené tak jsou vůči obviněné absolutně neúčinné. 

[21] Obviněná tedy závěrem shrnuje, že:

žádný souhlas k zastavení řízení o nařízení povolení obnovy řízení nedala, závěr státního zástupce o tzv. souhlasu obviněné vychází ze tří ničím nepodložených závěrů. Prvním nesprávným závěrem je důkazy nepodložená hypotéza, že obviněná znala skutkový stav týkající se předmětných dvou sporných správních řízení, druhým nesprávným závěrem pak ničím nepodložená hypotéza, že obviněná věděla o existenci rozdílného právního názoru a relevanci důvodů pro tu či onu variantu a třetím nesprávným závěrem pak nepodložená hypotéza, že by obviněná mohla mít na vydání nesprávného (nezákonného) rozhodnutí nějaký osobní zájem nebo zájem kdokoliv jiný. Na výsledku správních řízení obviněná neměla jakýkoliv osobní zájem, neexistuje a logicky ani nebyl zajištěn jediný důkaz, který by toto tvrzení zpochybňoval.
popírá jakoukoliv vědomost o tom, že by inkriminovaná rozhodnutí hlavní pachatelky Ing. Michaely Schneidrové měla být v rozporu s výsledky správního řízení v této věci, tudíž měla být nezákonná. Tato právní skutečnost navíc dosud nebyla žádným způsobem rozhodnuta s konečnou platností, neboť řízení o této otázce stále probíhá ve správním řízení před ERÚ a před Krajským soudem v Brně, pod čj. 62 A 78/2012 a 62 A 79/2012. V této souvislosti obviněná považuje za podstatné opětovně uvést, že z pozice své funkce nařídila nové projednání věci, a to postupem zkráceného přezkumného řízení dle ust. § 94 správního řádu ve spojení s ust. § 98 správního řádu, přičemž dne 17.10.2012 rozhodla o zrušení obou rozhodnutí Ing. Michaely Schneidrové z 13.2.2012. Na základě tohoto rozhodnutí ředitel odboru licencí Mgr. Jaroslav Vítek dne 19.2.2013 vydal rozhodnutí o obnově řízení o žádostech společnosti Saša – Sun s.r.o. a Zdeněk - Sun s.r.o. o vydání licencí na výrobu elektřiny. Pokud se jedná o právní stav věci účastníka Zdeněk – Sun s.r.o., pak obviněná upozorňuje na to, že Nejvyšší správní soud („NSS“) v právní věci tohoto účastníka proti žalovanému ERÚ rozhodl dne 10.10.2013 rozsudkem pod č.j. 4 As 72/2013-42 tak, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.3.2013, č.j. 30 A 23/2013-68 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Obviněná v této věci rozhodnutím ze dne 21.12.2012, č.j. 12750-29/2012-ERÚ („napadené rozhodnutí“) zamítla rozklad účastníka Zdeněk – Sun, s.r.o. a potvrdila rozhodnutí ERÚ ze dne 17.10.2012, č.j. 12750-1/2012-ERÚ, kterým bylo ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno rozhodnutí Ing. Michaely Schneidrové (ERÚ) ze dne 13.2.2012, č.j. 03103-43/2011-ERÚ, jímž bylo zastaveno řízení o nařízení obnovy řízení. Účastník řízení Zdeněk – Sun s.r.o. v pozici žalobce podal proti napadenému rozhodnutí ERÚ žalobu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27.3.2013, č.j. 30 A 23/2013-68 tuto žalobu jako nedůvodnou odmítl. Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal účastník Zdeněk – Sun s.r.o. v pozici stěžovatele kasační stížnost. Nejvyšší správní soud konstatoval, že kasační stížnost je důvodná a uvedl, že napadené rozhodnutí vydané obviněnou představuje rozhodnutí, které ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. zasahuje do práv stěžovatele a podléhá soudnímu přezkumu, a tudíž tomuto podléhá i napadené rozhodnutí. Pokud jde o odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, pak obviněná poukazuje zejména na to, že Nejvyšší správní soud uvedl ve svých závěrech, že nelze přehlédnout, že předmětné licence na výrobu elektřiny jsou předpokladem pro výkon práva na podnikání stěžovatele ve smyslu článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, respektive s jejich existencí je spojeno právo stěžovatele na příspěvky dle zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a změně některých zákonů, které jsou jakožto součást vlastnictví stěžovatele chráněny článkem 11 Listiny základních práv a svobod a článku 1 dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Do práv stěžovatele tedy nutně zasahuje i napadené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o zastavení řízení v přezkumném řízení zrušeno, přičemž zrušení tohoto rozhodnutí jednoznačně představuje závažný zásah do právní jistoty stěžovatele (bod [21] a [22] rozsudku NSS). Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že rezignací na soudní přezkum rozhodnutí vydaných v přezkumném řízení, zejména u ústředních správních úřadů, které samy rozhodují v přezkumu svých rozhodnutí, by byla otevřena při rušení pravomocných rozhodnutí cesta k libovůli neslučitelné s demokratickým právním státem. Bylo by tak pouze věcí volné úvahy vedoucího ústředního správního orgánu, zda znovu „otevře“ správní řízení pravomocně skončené rozhodnutím téhož správního orgánu. Došlo by tak k naprostému popření ochrany práv nabytých v dobré víře, legitimního očekávání a právní jistoty u účastníků řízení, které jsou chráněny příslušnými ustanoveními správního řádu (bod [27] rozsudku NSS), (viz příloha č. 1 Rozsudek NSS ze dne 10.10.2013).

Obviněná v kontextu se shora uvedeným rozsudkem NSS zdůrazňuje, že posouzení zákonnosti předmětných rozhodnutí ve správním řízení, včetně tedy inkriminovaného rozhodnutí Ing. Michaely Schneidrové o zastavení řízení, je pojímáno v širších souvislostech i ve smyslu článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s odkazem (ve smyslu vydaných licencí) na ochranu práv nabytých v dobré víře, legitimního očekávání a právní jistoty účastníků správního řízení. V tomto ohledu si obviněná dovoluje konstatovat, že závěry státního zástupce k zákonnosti správního řízení, potažmo správních rozhodnutí jsou naprosto právně spekulativní, ničím nepodložené a předčasné.

v úmyslném zavinění absentuje složka vědění, když není jakkoliv prokázáno, že obviněná se s předmětným obdrženým emailem prokazatelně seznámila, jakož i absentuje složka vůle, a to ve formě srozumění. Obviněná má ze zákona svěřenou pravomoc rozhodovat až coby druhoinstanční orgán. Na druhou stranu, i kdyby se obviněná s obsahem emailu teoreticky seznámila, pak v kontextu s veškerými důkazy v přípravném řízení je prokázáno, že nebyla seznámena s obsahem správního spisu a nebyla ani schopna posoudit zákonnost či správnost jakéhokoliv rozhodnutí v dané věci. Tudíž stejně tak absentuje složka vědění k protiprávnosti jednání hlavní pachatelky.
je naprosto zřejmé, že výklad skutkového děje tak, jak je popsaný státním zástupcem, připouští několikerý výklad, což trestně právní judikatura nepřipouští, „neboť pro správnou kvalifikaci trestného činu nebo zločinu je nutné správné a vyčerpávající zjištění skutkového stavu věci, neboť každý trestný čin nebo zločin musí být podložen skutečnými a nezvratnými důkazy, které nepřipouští jiný výklad a jsou nepochybné“.[5]