HLAVNÍ LÍČENÍ 11.12.2015: ZÁVĚREČNÉ ŘEČI NA OBHAJOBU ING.MICHAELY SCHNEIDROVÉ

HLAVNÍ LÍČENÍ 11.12.2015: ZÁVĚREČNÉ ŘEČI NA OBHAJOBU ING.MICHAELY SCHNEIDROVÉ

v rozporu s pokynem Mgr. Antonína Panáka, místopředsedy Energetického regulačního úřadu a ředitele Legislativněsprávní sekce Energetického regulačního úřadu, a bez jeho vědomí, dále v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu  vydala jménem Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí pod č.j. 03104-43/2011-ERU o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti spol. Saša-Sun s.r.o. o udělení licence na výrobu elektřiny a Rozhodnutí pod č.j. 03103-43/2011-ERU o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti spol. Zdeněk-Sun s.r.o. o udělení licence na výrobu elektřiny, která odůvodnila tím, že Zpráva o revizi elektrické instalace (Ev. č. – REA 158/2010) z 5. 12. 2010 vyhotovená Vladimírem Čimperou na FVE Saša-Sun s.r.o. a Zpráva o revizi elektrické instalace (Ev. č. – REA 159/2010) z 6. 12. 2010 vyhotovená Vladimírem Čimperou na FVE Saša-Sun s.r.o. jsou řádným doložením splněných technických předpokladů pro udělení licence ve smyslu § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších novel, což však bylo zcela v rozporu s tím, co v řízeních vyšlo najevo, neboť ve správním spisech ohledně žádostí spol. Saša-Sun s.r.o. a Zdeněk-Sun s.r.o. o vydání licence na výrobu elektřiny byly založeny Protokoly o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité na FVE Saša-Sun s.r.o. a FVE Zdeněk-Sun z 20.12.2010, ze kterých vyplývaly závažné nedostatky obou FVE a jejich celková nedokončenost se závěrem, že FVE jako celek nesplňují k danému dni podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny a revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu, když ve správních spisech byl založen i Protokol o ústním jednání z 21. 12.2010 v 13:00 hod na Energetickém regulačním úřadu, ve kterém zástupci společností Saša-Sun s.r.o. a Zdeněk-Sun uvedli, že skutečně nebyla dokončena propojení na uvedených FVE v důsledku klimatických podmínek, přičemž tento protokol byl podepsán mj. jak Alexandrem Zemkem, tak i Zdeňkem Zemkem, přičemž nevzala v úvahu ani  skutečnost, že ze stejných důvodů při rozhodování o udělení licencí nebylo možno akceptovat ani zjevně nepravdivý Předávací protokoly k oběma FVE z 29.11.2010 jako doklad o předání dokončených elektráren vlastníkovi, když následné Zprávy o revizích elektrické instalace obou FVE ze dne 27.12.2010 resp. ze dne 28.12.2010 byly zjevně padělané, když obě citovaná rozhodnutí si následně převzal na ERU převzal právní zástupce společností Saša-Sun s.r.o. a Zdeněk-Sun s.r.o. a zároveň se na místě vzdal práva rozkladu proti těmto rozhodnutím.

Tímto způsobem měla jednat v úmyslu ponechat v platnosti nezákonná rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licencí spol. Saša-Sun s.r.o. a spol. Zdeněk-Sun s.r.o. na výrobu elektřiny za současné nemožnosti vymožení neoprávněného obohacení obou společností za celou dobu výroby elektřiny za  garantovanou výkupní cenu, když na základě pravomocných licencí na výrobu elektřiny spol. Saša-Sun s.r.o. a Zdeněk-Sun s.r.o. z 31. 12. 2010 a provedeného tzv. prvního paralelního připojení ještě v roce 2010 vznikl spol. Saša – Sun s.r.o. a spol. Zdeněk-Sun s.r.o. nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12 150,- Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5 500,- Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let.

V jednání mojí klientky pak obžaloba spatřuje zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle ust. § 329 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku zčásti dokonaný a zčásti ukončený ve stadiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Já jsem toho názoru, že ani po rozsáhlém dokazování provedeném v hlavním líčení nelze učinit závěr o vině mojí klientky ve smyslu obžaloby. Stejně tak nelze učinit závěr o tom, že by se moje klientka dopustila jakékoli jiné trestné činnosti.
  2. Již samotná konstrukce obžaloby včetně zvolené právní kvalifikace se mi jeví ve vztahu k mojí klientce jako nesprávná. Velká část popisu skutku obsahuje celou sadu tvrzení a námitek proti postupu klientky při jejím rozhodování ve správním řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti spol. Saša-Sun s.r.o. a Zdeněk-Sun s.r.o. o udělení licence na výrobu elektřiny, jakož i námitek proti jejím rozhodnutím, které bych spíše očekával v některém z opravných prostředků proti předmětným rozhodnutím ve správním řízení či podání ve správním soudnictví než ve skutkové větě obžaloby. Z obžaloby mi rovněž není zřejmé, v jaké konkrétní části považuje státní zástupce údajnou trestnou činnost mojí klientky za dokonanou a v které za ukončenou ve stadiu pokusu. V tomto směru je obžaloba neurčitá.
  3. Vzhledem k vymezení skutku také považuji zvolenou právní kvalifikaci ve vztahu k mojí klientce za nesprávnou, neboť není možné jí připisovat škodu v naprosto totožném rozsahu jako škoda, která měla být způsobena již oběma primárními rozhodnutími Energetického regulačního úřadu ze dne 31. 12. 2010 o udělení licencí obou předmětných FVE. Nadto jsem toho názoru, že pokud zde vůbec je možné hovořit o tom, že někomu byla způsobena škoda a současně se někdo na úkor poškozeného obohatil, mohlo k tomu dojít jenom a pouze v souvislosti s prvotními rozhodnutími o udělení licencí obou FVE, vyjdeme-li tedy z předpokladu, že byla vydána v rozporu se zákonem. Protože, pokud by tato rozhodnutí nebyla vydána, nemohlo by zcela zřejmě dojít ke vzniku vyčíslené škody. Naproti tomu, pokud by klientka „svoje“ rozhodnutí nevydala, neměla by tato skutečnost sama o sobě na vznik tvrzené škody žádný vliv, a to ani, pokud by naopak vydala takové rozhodnutí, které by považoval za správné státní zástupce. K tomu je potřeba se rovněž zabývat i tím, zda vůbec rozhodnutím o vydání licence byla bez dalšího způsobena jakákoli škoda, když toto rozhodnutí je podle mého názoru pouze jedním z podkladů a předpokladů pro vznik práva účastníka řízení na výkupní cenu jím vyrobené elektrické energie garantovanou pro výrobu ze zdrojů uvedených do provozu v roce 2010. Samotné rozhodnutí o vydání licence dokonce ve světle rozhodovací praxe soudů při rozhodování o žalobách Nejvyššího státního zástupce proti ERU nezakládá ani právo uvést energetické zařízení do provozu a nadále je provozovat. Konkrétně pak lze v tomto směru odkázat na rozsudky Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 78/2013-525 a č.j. 62 A 84/2013 či na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne     3.8.2009 sp.zn. 8 As 18/2008. To vše vede k závěru, že ani vydáním rozhodnutí o udělení licence, natož potom jeho tzv. ponechání v platnosti, nemohlo samo o sobě mít za následek vznik jakékoli škody, tudíž není na místě uvažovat u skutku kladeného za vinu mojí klientce o užití kvalifikované skutkové podstaty. Absence jakékoli  příčinné souvislosti mezi rozhodnutími mojí klientky a vznikem škody je ještě zvýrazněna rozhodnutími ERU ze dne 17.1.2014 č.j. 13916-39/2010 – ERU a č.j. 13917-36/2010 – ERU o udělení licencí ke dne 31.12.2010. Sám státní zástupce navíc v rámci svojí závěrečné řeči zpochybnil správnost čerpání výkupních cen ze strany společností Saša-Sun s.r.o. a Zdeněk-Sun s.r.o. i přes vydané rozhodnutí o udělení licencí, čímž v podstatě (a nutno říci správně) přitakal názoru, že samotné rozhodnutí o vydání licencí je pouze jeden z předpokladů pro čerpání garantovaných výkupních cen vyrobené elektrické energie.   
  4. Některá tvrzení pojatá obžalobou do popisu skutku rovněž považuji vyloženě za nekorektní. Konkrétně zde mám na mysli údaje o tom, že moje klientka vydala předmětná rozhodnutí v rozporu s pokynem Mgr. Antonína Panáka a bez jeho vědomí. Ačkoli je, myslím, tato okolnost obecně notoricky známá, v průběhu přípravného řízení a zejména hlavního líčení bylo i tak dostatečně prokázáno, že v rámci rozhodování ve správním řízení nebyl mojí klientce jako oprávněné úřední osobě Mgr. Antonín Panák oprávněn udělovat jakýkoli pokyn k tomu, jak konkrétně má ve věci rozhodnout. Správní řízení obdobně jako řízení soudní nefunguje tak, že by oprávněné úřední osobě, tj. správnímu orgánu ve smyslu správního řádu, jeho nadřízený mohl udělovat pokyny (nadto pokyny ústní či neformální) v tom směru, jak má ve věci rozhodnout. Toto může činit za splnění procesních podmínek pouze odvolací orgán, a to procesními předpisy upraveným způsobem (v rozhodnutí vyjádřeným závazným právním názorem, pokynem k doplnění dokazování apod.). Obdobně ani v jakémkoli řízení soudním není kupř. předseda soudu oprávněn vydávat pokyny procesnímu soudci, jak má ve věci rozhodnout. Moje klientka tedy nemohla porušit žádný právní předpis, jestliže rozhodla v rozporu s tzv. pokynem Mgr. Antonína Panáka, kterýžto navíc měl podle mého názoru dostatek času a pravomoci na to, aby ve věci sám rozhodl, byl-li si jist svým názorem na to, jak by mělo být ve věci rozhodnuto. Domnívám se, že tato okolnost musela být státnímu zástupci při sepisu obžaloby známa, a pokud takto vědomě ve snaze dodat popsanému jednání na závažnosti předmětné údaje do obžaloby pojal, jeví se mi takový postup vůči mojí klientce nejen jako nekorektní, ale v tomto směru i v rozporu s ust. § 2 odst. 5 trestního řádu, podle kterého je státní zástupce mj. povinen postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a objasňovat stejně pečlivě okolnosti ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede.  
  5. Pokud je obžalobou klientce vytýkáno to, že vydala rozhodnutí v rozporu právě s ust. § 50 odst. 4 správního řádu, pak já jsem přesvědčen o naprostém opaku a tvrdím, že moje klientka rozhodovala zcela v souladu s ust. § 50 odst. 4 správního řádu, kdy  všechny podklady hodnotila podle své úvahy (podle svého vnitřního přesvědčení) s pečlivým přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo a co uvedli účastníci. V tomto citovaném ustanovení správního řádu je obsaženo jedno ze základních procesních pravidel, kterým je zásada volného hodnocení důkazů a podkladů pro rozhodnutí. Uplatňování této procesní zásady při rozhodování a hodnocení důkazů a podkladů pak představuje duševní činnost a myšlenkové pochody konkrétní úřední osoby, jejichž skutečný odraz nemusí být vždy správně či dostatečně zachycen v odůvodnění rozhodnutí oprávněné úřední osoby. Je tedy zcela v pořádku takto případně postižené rozhodnutí zrušit kupř. pro nepřezkoumatelnost, avšak pro to, aby bylo možné usuzovat na vědomé, úmyslné, jednání v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů tedy v rozporu s ust. § 50 odst. 4 správního řádu, je nutné toto prokázat přímými důkazy. V tomto trestním řízení však žádný takový důkaz proveden nebyl a tak jakékoli vědomé jednání mojí klientky v rozporu s ust. § 50 odst. 4 správního řádu zůstalo neprokázáno.  Pokud pak je poukazováno na odůvodnění klientkou vydaných rozhodnutí, pak je třeba při hodnocení její odpovědnosti též přihlédnout k tomu, že v době jejího nástupu do funkce ředitelky odboru licenci zcela jistě neměla tolik zkušeností a takové znalosti na úseku rozhodování ve správním řízení jako kupř. právě Mgr. Antonín Panák. V takovém případě však byla podle mého názoru jedna z jeho základních povinností klientce metodicky pomáhat, a měl-li pochybnosti o tom, že není schopna v předmětných řízeních kvalifikovaně rozhodnout, učinit v rámci své pravomoci příslušná opatření směřující k tomu, aby věc rozhodl sám nebo, aby oprávněnou úřední osobou v těchto věcech byl výslovně ustanoven jiný úředník. Místo toho dnes zastává názor, že pokud nebyla klientka dostatečně zkušená a znalá správního řízení, neměla přijmout funkci ředitelky odboru licencí. Opomíjí přitom to, že když se rozhodovala, zda tuto funkci přijme či nikoli, zcela jistě netušila ani nemohla tušit, že bude muset řešit množství právně i skutkově problematických případů ještě z doby předchozího vedení Energetického regulačního úřadu.
  6. Obžaloba klade klientce za vinu, že svoje rozhodnutí založila mimo jiné na závěru, že zprávy o revizi elektrické instalace Ev. č. – REA 158/2010 ze dne  5. 12. 2010 a Ev. č. – REA 159/2010 ze dne  6. 12. 2010  vyhotovené Vladimírem Čimperou řádně dokládaly splnění technických předpokladů pro udělením licencí  předmětným FVE, přičemž tento závěr považuje za nesprávný. Celá řada důkazů, a to konkrétně kupř. znalecký posudek soudního znalce Ing. Milana Kulovaného ze dne 30. 8. 2011, Stanovisko ENA ze dne 25. 7. 2011, Znalecký posudek Mgr. Miloslava Weinera ze dne 26. 8. 2011 či Mimořádná revize ze dne 30. 12. 2010 vyhotovená Liborem Hanákem, však svědčí tomu, že revizní zpráva ze dne 5. 12. 2010 resp. ze dne 6.12.2010 je platná a k 31. 12. 2010 nebránila ve vydání licence. V rámci svého práva vyhledávat i důkazy ve prospěch svojí obhajoby nechala klientka zpracovat též znalecký posudek z oboru elektrotechnika, specializace silnoproud, a to znalcem prof. Ing. Karlem Sokanským, CSc., kdy tento znalec vypracoval dne 2.8.2013 znalecký posudek a jeho dodatek č. 1, kdy jeden z jeho závěrů zní, že revizní zpráva ev. č. REA 158/2010 ze dne 5. 12. 2010 vypracovaná revizním technikem Vladimírem Čimperou je platná a k 31. 12. 2010 nebránila Energetickému regulačnímu úřadu ve vydání licence. V každém případě je přinejmenším zřejmé to, že zde existuje hned celá řada odborníků, kteří se procesně použitelným způsobem vyjádřili ve prospěch stanoviska mojí klientky v tom směru, že zprávy o revizi elektrické instalace Ev. č. – REA 158/2010 ze dne  5. 12. 2010 a Ev. č. – REA 159/2010 ze dne  6. 12. 2010  vyhotovené Vladimírem Čimperou řádně dokládaly splnění technických předpokladů pro udělením licencí  předmětným FVE, a proto, i kdyby se někdy v budoucnu odborná veřejnost sjednotila na opačném závěru, o úmyslném použití nesprávného závěru mojí klientky v jí vydaných rozhodnutích nemůže být ani řeči.
  7. U mojí klientky dále postrádám jakýkoli motiv k tomu, aby v předmětných řízeních rozhodovala úmyslně nezákonně.  Existence motivu sice pravda není obecně esenciálním znakem skutkové podstaty trestného činu. V tomto případě však zákonodárce stanoví jako součást skutkové podstaty zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) též motiv (srov. slova „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch). Naplnění tohoto znaku skutkové podstaty tedy musí být rovněž bez jakýchkoli pochybností prokázáno, aby bylo vůbec možné uvažovat o jejím naplnění. A v tomto směru rovněž nebyl proveden jediný relevantní důkaz. Tj. důkaz o tom, že by snad moje klientka měla mít nějaký prospěch z jí vydaných rozhodnutí anebo, že by měla nějaký pádný důvod k tomu, aby takový prospěch získal jiný, a už vůbec ne, že by měla mít důvod způsobit jinému škodu. Aby bylo vůbec možné hovořit o naplnění tohoto znaku, očekával bych, že soud alespoň bude mít k dispozici důkaz k prokázání toho, že se moje klientka nějak fakticky obohatila nebo k prokázání nějakého důvodu, který by ji mohl vést k tomu, aby opatřovala někomu prospěch nebo působila někomu škodu. Obžaloba však soudu takový důkaz neposkytla a zjevně naplnění tohoto znaku jaksi předpokládá, když zcela rezignovala na jeho prokazování. Jediný náznak v tomto ohledu představuje určitá snaha obžaloby dezinterpretovat historický pokus mojí klientky z doby před jejím nástupem na ERU o obchodní spolupráci s JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem jako tzv. četné kontakty, což bylo uvedeno na pravou míru a zcela vyvráceno výpovědí klientky, samotného Zdeňka Zemka st. a též svědka Ladislava Bednaříka, ředitele sekretariátu Zdeňka Zemka, a to odhlížím od toho, že samotný pojem „četné kontakty“ je naprosto prázdný a nic neříkající. 
  8. Při úvahách o tom, zda moje klientka úmyslně vydala nesprávná rozhodnutí, je  třeba rovněž vnímat to, že rozhodovala při vědomí toho, jak v podobném případě účastníka řízení ČEZ obnovitelné zdroje s.r.o. rozhodl Mgr. Vítek, tj. řízení zde rovněž zastavil navíc s velmi stručným odůvodněním, že nebyly shledány skutečnosti odůvodňující obnovu řízení. Dále jí bylo známo, že dva ze tří pracovníků ERÚ, kteří byli osobně přítomni dne  31.12.2010 při ohledání obou FVE, se vyjádřili tak, že by licence vydali, což potvrdili i v rámci svých výpovědí u hlavního líčení. Tyto okolnosti pak nutně musely moji klientku v jejích úvahách významně ovlivnit a lze je tak přidat ke všem dalším okolnostem a pochybám, které podle mého názoru vyvracejí obžalobu ohledně mojí klientky.
  9. Pokud státní zástupce podrobně poukazuje na poměrně kusou komunikaci mojí  klientky směrem k předsedkyni ERÚ, pak je třeba konstatovat, že z ní nijak nevyplývá, že by moje klientka hodlala vydat rozhodnutí úmyslně nesprávné. Naopak z ní vyplývá to, že byla vnitřně přesvědčena o správnosti svého názoru na řešení věci, který pak vtělila do svých rozhodnutí. Z této komunikace, které státní zástupce ze svého pohledu přikládá takovou důležitost a snaží se jejím vykládáním dotvářet a domýšlet skutkový děj „k obrazu svému,“ ani z jiného provedeného důkazu, nevyplývá, že by si moje klientka byla vědoma toho, že rozhodnutí požadované po ní Mgr. Panákem bylo jediné správné a ona by tak hodlala úmyslně vydat rozhodnutí nesprávné. Této okolnosti tak zase přikládám velkou důležitost já.
  10.  Státní zástupce též vytýká mojí klientce, že měla v předmětné věci striktně zákonnou povinnosti rozhodnout o obnově řízení. Takto striktně pojatá povinnost však vyplývá toliko z ust. § 100 odst. 4 správního řádu, který však hovoří situaci, kdy rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem. V době rozhodování mojí klientky však nebylo žádným soudem ani nepravomocně rozhodnuto o tom, že byl nějaký trestný čin spáchán, kdo jej spáchal a že právě a pouze takovým trestným činem bylo dosaženo předmětného rozhodnutí. Správní orgán sám nemůže učinit  závěr o tom, že byl spáchán trestný čin a i kdyby tak učinit mohl, je otázkou, zda  při existenci celé řady dalších podkladů ve správních spisech bylo možné učinit závěr o tom, že právě tímto případným trestným činem bylo dosaženo předmětných rozhodnutí. Moje klientka se tak zcela pohybovala toliko v rámci ustanovení § 100 odst. 3 správního řádu, který stricto sensu povinnost rozhodnout o povolení obnovy řízení neukládá (srov. slovo „může“). Proto i v tomto směru předestřený názor státního zástupce neodpovídá skutkovému ani právnímu stavu. 

Dovoluji si tedy shrnout, že v tomto řízení nebyla vyvrácena  obhajoba mojí klientky v tom směru, že svoje rozhodnutí vydala na základě svého vnitřního přesvědčení a nejlepšího vědomí a svědomí. O tom, že její způsob vyřízení věci přinejmenším mohl být důvodný svědčí i to, že následně zcela odlišná oprávněná úřední osoba v obnovených řízeních opětovně licence udělila s plným vědomím toho, že moje klientka je za obdobné (navíc pouze procesní) rozhodnutí s notnou dávkou publicity trestně stíhaná a ohrožená citelným trestem. Takto by přitom podle mého názoru nepostupoval nikdo, kdo by měl byť jen stín pochybností o správnosti takového rozhodnutí.

Závěrem tedy jen připomínám, že v ustanovení § 2 odst. 2 trestního řádu je vyjádřena stěžejní zásada trestního řízení tzv. presumpce neviny, požadující, aby vina obviněného byla úplně a nepochybně prokázána. Tím je těsně spjata se zásadou pravdivého zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Případný odsuzující rozsudek může být proto vynesen, až když byly odstraněny všechny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Vzhledem k tomu, že se tak v tomto řízení nestalo, a naopak byla prokázána nevina mojí klientky, navrhuji, aby byla podle ust. § 226 písm. a) nebo b) trestního řádu zproštěna v plném rozsahu  obžaloby. 

Koncept závěrečné řeči Ing.Michaely Schneidrové

Vážený pane předsedo, vážený senáte, vážení přítomní

Úvodem považuji za nutné především upozornit na absenci subjektivní stránky mého jednání, jež je mi kladeno za vinu. Jak uvedu dále, neměla jsem a nemám žádný osobní vztah k účastníkům předmětného licenčního řízení, neměla jsem tedy žádný důvod je jakkoli zvýhodnit. K vyhodnocení návrhu na povolení obnovy licenčního řízení jsem přistupovala s maximální opatrností stejně jako v jiných případech.

V této souvislosti bych se chtěla vyjádřit k údajné podjatosti ve vztahu k vedeným správním řízením o obnově řízení u společností Saša Sun a Zdeněk Sun. Podle správního řádu § 14 se za podjatou osobu považuje úředně oprávněná osoba, která má osobní vztah k věci nebo jednajícím osobám. Mohu zde opět prohlásit, že nejsem a nikdy jsem se necítila podjatou osobou. S bratry Zemky jsem se seznámila až zde u soudu v Brně a JUDr. Zemka jsem osobně viděla pouze u příležitosti konaného KPP ve Zlaté Huse a to v rámci výkonu své profese. Toto potvrdil i JUDr. Zemek před soudem. Neměla jsem s ním žádný obchodní vztah ani jako osoba OSVČ ani jako pracovník KPP. Pokud by někdy k něčemu takovému došlo, jistě by tato skutečnost byla obžalobou prokázána. Pomyslných 11 hodin, o kterých se státní zástupce zmiňuje, je uvedeno v rozpise u jediného dne, kdy mě JUDr. Zemek nepřijal.  Předpokládám, že příprava podkladů pro získání zakázek, které jsme navíc ani nezískali, nemohou zakládat mou podjatost. K tomu chci dodat, že JUDr. Zemek nikoho v předmětných řízeních nezastupoval.

Dále považuji za důležité poznamenat, že při posuzování celé záležitosti mi mimo podklady ze spisů, byl znám výsledek auditu, který prováděla společnost BDO v říjnu 2011 „ Proces udělování licencí v roce 2010 a 2011“, kde mimo jiná pochybení, bylo všemi pracovníky sděleno, že ERU nemělo řádné metodické pokyny, pracovníci nebyli nijak proškoleni ke kontrolám provádějících na výrobnách FVE, nebyl jim znám rozsah prací při zpracování revizních zpráv, měli problémy se stavebními úřady a podklady, které od nich dostávali. To potvrdili i svědci obžaloby u soudu např. Peňáz, Zdvihal, Krejcar, Panák, Vítek. V této souvislosti a následně v souvislosti s již vydanou zastavenou obnovou řízení pro ČEZ Obnovitelné zdroje a prostudovaného spisu, jsem si byla vědoma, že pracovníci, kteří prováděli kontrolu v prosinci 2010 na předmětných FVE, nebyli schopni výrobny FVE po technické stránce posoudit, a proto jsem k dokumentům ve správních spisech (především ZP) přistupovala tak, jak jsem již vypověděla před soudem. Chtěla bych dále poukázat na rozpor odpovědi ve znaleckém posudku ČVUT na otázku č. 14, zda byli pracovníci ERU způsobilí posuzovat RZ, jak dnes již víme, neměli metodické pokyny, nebyli proškolení, o vyhodnocování RZ ve správních řízeních se začali zajímat až v lednu 2011 a tudíž nebyli ani odborně způsobilí.

Bylo prokázané, že jsem neměla k dispozici videozáznam ani fotografie, abych mohla vizuálně dokončenost posoudit. O videozáznam i fotografie jsem žádala, ty byly však již smazané, ve spise se nenacházely a nikdo z pracovníků v tomto případě nebyl ochoten se mnou spolupracovat, což vyšlo najevo v tomto soudním řízení.

K bodu obžaloby, kde je mi kladeno za vinu neuposlechnutí příkazu nadřízeného chci uvést a především zdůraznit: Mgr. Panákem, tehdy místopředsedou SLS mi bylo podsunuto jim a Mgr. Vítkem vypracované rozhodnutí, které jsem dle jejich názoru a názoru státního zástupce měla podepsat. To jsem však udělat nemohla, neboť po prostudování spisu jsem hned v několika bodech našla rozpory se správním řádem a dokumenty ve spisech, a tudíž toto rozhodnutí bylo pro mě neakceptovatelné.  Nesouhlasím s tím, že můj nadřízený nebyl informován o tom, že jsem toto rozhodnutí odmítla podepsat. Tuto skutečnost přiznali jak Mgr. Panák, Mgr. Vítek tak ing. Marek. Bylo tedy na něm, aby si celou věc atrahoval, nebo natvrdo přidělit spis jiné osobě. Odkud pramení přesvědčení státního zástupce o jediném možném správném rozhodnutí připravené Mgr. Vítkem a Mgr. Panákem mi není jasné, když toto bylo evidentně  v rozporu se správním řádem a navíc, když již na PČR vyšlo najevo, že spis ani jeden ze tří následujících aktérů nečetl.

  • Mgr. Panák v přípravném řízení ze dne 25.4.2013 str. 18, kde uvádí „nečetl jsem každou listinu a hodně jsem vycházel ze znalostí věcí při koncipování trestního oznámení“
  • Mgr. Vítek Str.3 před soudem na otázku D: Jak jste vnímal toto rozhodnutí? O: Já jsem poslední dva měsíce neměl přístup ke spisu, takže jsem nemohl vědět, zda se tam neobjevilo něco nového.
  • Mgr. Vítek Str.4 před soudem na otázku D: Jak na vás působily závěry toho rozhodnutí? .. Neznal jsem spis dopodrobna, ale říkalo se, že jsou tam věci, které v tom spise nejsou, že v tom odůvodnění se vyskytují.
  • Ing. Marek str. 57 před soudem na dotaz D: Podílel jste se na přípravě konceptu rozhodnutí ohledně elektrárny Saša-Sun, které mělo nařídit obnovu řízení? O: To dělal pan Vítek a spolu jsme jen konzultovali nějaké detaily, co tam byly. Celé to rozhodnutí připravoval pan Mgr. Vítek.

Přestože tito pracovníci věděli, že RZ nelze jednoznačně rozporovat, spokojili se v rámci zahájené obnovy řízení s informací, že v licenčním spise je nepravdivá RZ.

Ing. Vitásková vždy požadovala abych svá tvrzení měla vždy podložené a proto odkazuji na správní řád…

Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha 2006. BOVA Polygon str. 859 – k § 100, odst. 1 Nikoliv každá dříve neznámá skutečnost nebo důkaz, který se ukázal být nepravdivým, automaticky znamená povolení obnovy řízení; vedle tohoto formálního kritéria musí být vždy splněno ještě kritérium materiální a to že skutečnosti nebo důkazy, které vyšly dodatečně najevo, resp. fakt, že se některý z původních důkazů ukázal jako nepravdivý, mohou odůvodňovat (nikoliv však musejí odůvodňovat“) jiné řešení otázky, která byla předmětem původního rozhodnutí. Rozhodnutí o povolení obnovy ještě samo o sobě neznamená, že v novém řízení bude skutečně jiné řešení otázky na základě nových skutečností nebo důkazů přijato;

Protože jsem však nemohla spoléhat na jednu knihu, prověřila jsem to i v další

Jemelka/Pondělíčková/Bohadlo. Správní řád. Komentář. Praha 2008. C.H.BECK str. 341 - k § 100, odst. 1 Správní orgán se tedy již v prvním stádiu obnovy řízení, v němž se teprve rozhoduje, zda bude obnova řízení povolena či nařízena, musí předběžně zabývat relevancí skutečností, důkazů nebo rozhodnutí pro původní řízení v tom smyslu, zda jsou schopny odůvodnit odlišné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Jedná se o obdobu předběžného posouzení věci v přezkumném řízení, kdy by měl správní orgán předběžně posoudit, zda se nejedná o skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí, která sice formálně odpovídají důvodům pro obnovu řízení uvedeným v písm. a) a b) tohoto ustanovení, zjevně ovšem nemohou odůvodnit odlišné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování a bylo by tak nadbytečné vést obnovené řízení ….

Pokud by však šlo pouze o nepravdivou RZ, jak uvádí státní zástupce ve své závěrečné řeči, pak by zahájená obnova řízení musela být (za součinnosti, kdy se ve spise nacházejí další dokumenty prokazující bezpečnost provozu) zastavena  a to stejným způsobem jako byla zastavena u licencí pro ČEZ Obnovitelné zdroje, tedy jedinou větou a to že správní orgán neshledal důvody pro nařízení obnovy.

Je pak otázkou, proč tak znalí právníci Mgr. Vítek a Mgr. Panák selhali v učebnicovém příkladě!!!

K tomu chci uvést, že jedině za předpokladu, že by se ve správním spise nacházela pouze RZ z 27.12.2010, uváděná jako nepravdivá, pak bych rozhodla o obnově řízení.

Tvrdošijné a účelové tvrzení státního zástupce, že jsem zabránila odebrání licence je liché, důkazem je i ta  skutečnost, že další ředitel licencí vydal stejné rozhodnutí a to s podporou externí právní kanceláře a znaleckého ústavu prokazuje, že správní orgán může konat jen ve své pravomoci a na základě podkladů, které má ve spise.

Vzhledem k tomu, že nepravdivá RZ nezakládala na tom, zda bude dále řešena obnova řízení, musela jsem se vypořádat se zpochybněnou RZ. Při svém rozhodování o povolení obnovy řízení, jak jsem již uvedla ve své výpovědi, jsem akceptovala výchozí RZ ze dne 5.12.2010 a domnívám se, že zde uniká základní skutečnost a to jak posuzovat RZ, zkušební provoz a vydání licence ve vzájemných souvislostech. Ráda bych odkázala na ZP, zpracovaný ČVUT v Praze, který je součástí trestního spisu a na jeho konkrétní otázky a odpovědi: Otázka č. 5, 6, 7, 13,,17, který ve všech svých odpovědí uvádí, že RZ konstatuje provozuschopnost a bezpečnost k datu vyhotovení, pokud dojde k podstatnému zásahu do zařízení, je nutné provést opravu a posoudit, zda je nezbytné vyhotovit novou RZ nebo postačí zápis do stavebního deníku. Této skutečnosti si byl vědom i Mgr. Vítek (potažmo Mgr. Panák), který na základě ZP zpracovaného Richardem Chalupou, zpracovaným dne 26.5.2011, pro ČEZ Obnovitelné zdroje, zastavil zahájenou obnovu řízení a nastolil tak rozhodovací praxi při vyhodnocování zpochybněné RZ.

Jedna z podmínek pro udělení licence je Rozhodnutí stavebního úřadu o povolení zkušebního provozu. Jak jsme při hlavním líčení slyšeli od pracovníků stavebního úřadu, je to první krok v celkovém řízení a proto ani není nutné provádět místní šetření. Dostačující pro vydání Rozhodnutí o zkušebním provozu je tak výchozí revizní zpráva a další doklady v souladu s požadavky stavebního úřadu. Ve vztahu ke správnímu orgánu ERU odkazuji na rozsudek krajského soudu 62A 78/2013, str. 27, kde je uvedeno, že primárně stavební úřad, je ten, který v souladu s dalšími dokumenty posuzuje RZ. Správní orgán je pak vázán Rozhodnutím jiného správního orgánu. Pokud bychom připustili to, že licence se může vydat pouze na plně funkční a stavebně dokončenou výrobnu FVE pak by zákon neumožňoval licenci získat na základě zkušebního provozu!

Připomenu všechny státním zástupcem úmyslně opomíjené dokumenty, které byly ve spise v době, kdy jsem rozhodovala, a chci uvést, že i dnešní den jsou stále v platnosti: RZ z 5.12.2010, také rozhodnutí stavebního úřadu o povolení zkušebního provozu ze dne 20.11.2010, také PPP ze dne 22.12.2010, také ZP vyhotovené soudními znalci o zpracování RZ z 5.12.2010 jsou stále platné, dokonce mimořádná RZ ze dne 30.12.2010 je stále v platnosti  v souladu s ČSN 331500. Nebyla jsem oprávněna přehodnocovat obsah těchto listinných důkazů či dokonce rušit jejich platnost. Naopak jsem k nim musela přihlížet. Pokud by tyto zmíněné dokumenty byly vadné, pak je otázkou, proč na lavici obžalovaných nesedí ti, kteří zmíněné dokumenty zpracovávali a dodali do správního řízení vedené před ERÚ.

Závěrem chci říct, že všichni svědci obžaloby potvrdili, že jsem žádnou z obnov řízení nechtěla řešit, ba naopak jsem považovala za správné, že tyto složité případy dořeší Mgr. Vítek, který tyto případy znal alespoň z počátku lépe a také byl ředitelem sporných řízení. Pokud by chtěl správní orgán rozhodovat o nařízení obnovy, jak se snaží podsunout státní zástupce v době mého jmenování do funkce, mám za to, že Mgr. Vítek měl dostatek prostoru toto rozhodnutí vydat. Poslední dokument do spisu mu byl předložen v září 2011.  I toto tvrzení státního zástupce mě přijde liché. V neposlední řadě chci poukázat na to, že i správní soud dosud nenařídil jednání a vyčkává na rozhodnutí trestního řízení, stejně tak jak jsem chtěla postupovat já viz. mail ze dne 2.2.2012 Mgr. Panákovi.

Na základě závěrečné řeči státního zástupce, mám potřebu se vyjádřit k jednomu bodu a to mailu zaslanému ing. Vitáskové.

Dobrý večer paní Vitásková,

Přílohou Vám zasílám návrh rozhodnutí o zastavení obnovy o žádosti o licenci pro společnost Saša-Sun s.r.o. další Panák chystá na příští týden, je třeba to zastavit, ještě napíšu paní Bartoňové, do rozhodnutí neprojde nic od těchto dvou společnostíTento odstavec velmi rád státní zástupce cituje, avšak zcela vynechává následující odstavec (viz. č.l. 00715)

Tak jak je to postaveno a myslím si, že oprávněně nebude problém řízení zastavit již na úrovni ředitele licencí. ( Důvody jsou zcela patrné a opodstatněné, jak si přečtete ve třetí části důvody pro zastavení, tak je tam tolik důkazů, že 31.12.2010 byla elektrárna v provozu, že soudní spor by mohl být velmi těžký. Navíc ve spise je uveden protokol o nahlížení do spisu na útvaru pro odhalování korupce …pro Panáka, že tento se nemůže zúčastnit rozkladové komise.

Opět převrácená skutečnost, jak jsem již vypovídala, byl to právě můj nadřízený, který odmítl se mnou řešit tento případ, s odůvodněním, že je členem rozkladové komise. V jeho neprospěch však je, že se již na prvním stupni účastnil správního řízení, když šel na PČR a nahlížel do spisu, dokonce se podílel na koncepci rozhodnutí (což jsem netušila) a tím pádem, by se stejně musel vyloučit z hlasování. Měl tedy mít vážný zájem na tom, aby mi vše vysvětlil. Ale protože jsem zodpovědná, a zajímala jsem se o vše, co mi bylo předkládáno, byl to právě on, kdo chtěl využít mé neznalosti a toho, že jsem v době, kdy mi nařídil podepsat rozhodnutí, neměla být vůbec v úřadu. Bohudík se tak nestalo, spisy jsem studovala s předstihem, ostatně jako všechno ostatní. viz. závěrečná řeč státního zástupce). Nejen na této výše uvedené záležitosti je zcela evidentní, jak státní zástupce úmyslně a účelově přehlíží a ignoruje části mých výpovědi, kterými nezvratně dokazuji svoji nevinu a naopak ukazuji na hluboká pochybení v jednání ostatních úředníků, které obžaloba zcela zjevně podporuje.

Nebudu se dále blíže vyjadřovat k zcela převrácené a účelově napsané závěrečné řeči obžaloby, ze které mám pocit, že státní zástupce buď zcela ignoroval skutečnosti, které jsem vždy s pečlivostí doložila, nebo v soudní síni vůbec nebyl.

Necítím se vinna ve smyslu obžaloby ani jinou trestnou činností, která by souvisela se zde projednávanou problematikou. Celý tento dlouhotrvající a vyčerpávající proces, na mně zanechal trvalé psychické následky a cítím se zde spíše jako poškozená a s údivem sleduji, jak může bezúhonný občan, striktně dodržující všechny zákony, skončit z libovůle na lavici obžalovaných.

 

 

Soubory ke stažení