Zdeněk Jemelík, Alena Vitásková vystrčila růžky

Když se Alena Vitásková v r.2016 jako nepravomocně odsouzená ucházela o přízeň voličů ve volbách do Senátu, představovala se jako „dáma, která se nikdy nevzdá“. Zřejmě to nebyla jen laciná póza. Ještě se jí zcela nezhojily rány po (zatím úspěšné ) šarvátce s justicí a již vystrkuje růžky k odvetě za pětileté týrání, která má směřovat k nápravě poměrů ve státě, v odvětví spravedlnosti zvlášť. Dne 20.listopadu 2018, v předvečer vyhlášení nepravomocného rozsudku Okresního soudu v Jihlavě nad ní v procesu, vedenému kvůli dosazení bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké do funkce místopředsedy ERÚ, uspořádala Alena Vitásková v Praze seminář svého spolku Institut Aleny Vitáskové,  jímž vyhlásila válku nešvarům justice i jiných státních orgánů a podporu obětem jejich nepřístojností.

Zúčastnilo se ho 48 účastníků, mezi nimi několik veřejnosti známých osobností, jako bývalá poslankyně Olga Havlová, bývalá šéfka Ústavu experimentální mediciny prof. Ema Syková  či bezpečnostní expert Jan Schneider. Vedle Aleny Vitáskové se usmívala Nela Lisková, známá jako honorární quasikonzulka vzbouřeneckých republik na hranici Ukrajiny s Ruskem, v Institutu působící jako ředitelka jedné jeho sekce. Nechybělo  několik obětí justičního bezpráví.

Úvod semináře patřil Aleně Vitáskové. Vymezila poslání institutu jako ochránce lidských práv doma i v zahraničí. K jeho založení ji vedla vlastní zkušenost s jejich porušováním. Značnou  pozornost věnovala selhávání státního zastupitelství a justice, které se dopouštějí bezpráví na občanech. V této souvislosti se vyslovila kriticky k úrovni práce nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který je  dle jejího názoru zralý na odvolání. Současně také odsoudila kampaň, vedenou proti Andreji Babišovi.

Zdůraznila, že institut nežije z finanční podpory státu nebo Evropské unie a jeho členové pracují bezplatně. 

Její výklad doplnila Nela Lisková, která se zabývala poškozováním lidských práv u nás i v zahraničí. Následovalo osm řečníků, kteří se ve vymezeném čase pěti minut zabývali různými tématy od právnické úvahy o podstatě spravedlnosti přes seznámení s problematikou „šmejdů“ dále k příběhům některých obětí selhání justice a posléze k poškozování životního prostředí neekologickými zásahy.

Další účastníci, kteří zakusili na vlastní kůži poškozování lidských práv státními orgány, popsali své trampoty ve volné  diskusi.

Na závěr Alena Vitásková přečetla prohlášení, nazvané „Hlas volající po spravedlnosti a právu“. Jeho text uvádím níže.

Semináře budou pravidelně pokračovat od ledna r.2019 a budou spíše monotematické. Je možné, že se 20. listopadu 2018 zrodila platforma, sjednocující odpůrce svévole státních orgánů, zejména orgánů  činných v trestním řízení, umožňující průchod hněvu obětí selhání státu v ochraně lidských práv.

HLAS VOLAJÍCÍCH PO SPRAVEDLNOSTI A PRÁVU

Naše společnost je těžce nemocná. Formalizace práva, odmravnění jeho výkladu a právní nihilismus jsou základní příčinou její krize. Jedinou jistotou v tomto státě se tak stala právní nejistota, která prosákla celou společností. Nikdo si nemůže být jist, že si na něho policisté něco nevymyslí, státní zástupci to nekriticky převezmou a odžalují a soudci jej za to odsoudí. Podobná situace je i v občanskoprávním řízení, které má na svědomí nejen celé řady nešťastných rodičů i dětí, ale i fiktivních dlužníků, zlikvidovaných firem a nemravných exekucí.

Každoročně jsou trestně stíhány desítky tisíc osob a každý rok jsou zhruba 4% pravomocných zprošťujících rozsudků. Za tímto údajně „vynikajícím výsledkem práce státních zástupců“ se ve skutečnosti skrývají tisíce nevinných osob, kterým byl zničen život, rodina, dobrá pověst, podnikání i přátelské vztahy. Tento zničený život se pochopitelně netýká jen jednotlivých stíhaných osob, ale jejich rodin a celého blízkého okolí, které prožívá dehonestaci společně se stíhanou osobou, což mnohdy končí těžkou nemocí, sebevraždou i smrtí. Kromě toho jsou však nezřídka pravomocně odsouzeni i nevinní lidé, zatímco o dopadení a prokázání viny skutečným viníkům nemají policisté ani státní zástupci náležitý zájem, pokud z toho neplyne uspokojení, prospěch anebo mediální zviditelnění.

S tímto stavem se nelze smířit, protože „nakonec obec pyká za viny soudců, co v neblahé slepotě srdce právo převracejí svým křivým rozhodováním“ (Hésiodos z Askry – 8.stol.př.n.l.). Občané naléhavě potřebují pocit spravedlivého společenského prostředí, neboť „spravedlnost je základem států“ (iustitia regnorum fundamentum). Spravedlnost a dobro je zákon nad zákony (aequum et bonum lex legum est). Je však smutnou skutečností, že mnozí státní zástupci i soudci se nejen chovají nespravedlivě, ale ani nevědí, co to spravedlnost je. Spravedlnost je totiž základní stabilizační společenskou hodnotou, která vytváří pocit společenské jistoty a harmonie.

„Spravedlnost je velkolepá, a její znamenitost trvalá, nemění se od nepaměti.“ (Ptahhotep – asi 2400 let př.n.l.)

„Potlačí-li se spravedlnost, co jiného jsou královské říše, než velké lupičské bandy?“

(Aurelius Augustinus – 354-430 n.l.)

Státní zástupci i soudci obvykle označují kritiku své práce za útok na jejich nezávislost. Pod touto proklamovanou nezávislostí se však až příliš často skrývají nedbalost, lehkovážnost, nezodpovědnost, lhostejnost, bezcitnost, nelidskost, arogance, zpupnost a krutost. Občané nepotřebují takové státní zástupce a soudce, kteří v trestání lidí nalézají potěšení a sebeuspokojení – takoví lidé nepatří do soudních síní, ale do ordinací psychiatrů.

Naléhavě proto voláme a požadujeme zřídit speciální Soud Spravedlnosti – instituci, která bude projednávat (nebo též prošetřovat) a rozhodovat etická provinění soudců a státních zástupců. Nechceme zlehčovat nezávislost státních zástupců a soudců, ani vytvářet další odvolací instancí. Jde nám pouze o to, aby evidentní poklesky proti profesionální etice státních zástupců a soudců byly náležitě odhalovány, pojmenovány, publikovány a potrestány. Nepotřebujeme takové státní zástupce a soudce, pro které jsou pravda a spravedlnost prázdné pojmy. Jde nám o nápravu systému, změnu příslušných zákonů a řešení stávajících problémů.

- Nikdo nemá právo zneužívat svoji moc ke svému sebeuspokojení!

- Státní zástupci ani soudci nesmějí lhát ani nahrazovat důkazy domněnkami!

- Právo na omyl neexistuje!

- Mimoprávní a odmravněná tvorba soudcovského práva je nepřípustná!

- Výklad práva je umění nalézat spravedlnost a dobro!

„Dobrý soudce soudí podle zásad spravedlnosti a dobroty, a spravedlnosti dává přednost před přísným právem.“

(Bonus iudex secundum aequum et bonum iudicat et aequitatem stricto iuri praefert)

Občané žádají nejen o rozumné a mravné právo, ale i jeho rozumný a mravný výklad, vymahatelnost práva a spravedlnosti. Vyzýváme vládu České republiky o nápravu systému a změnu příslušných zákonů a řešení minimálně následující problematiky:

- Zřízení Soudu Spravedlnosti - instituce, která bude projednávat (nebo též prošetřovat) a rozhodovat provinění soudců a státních zástupců

- Povinnost státu dostatečně odškodnit občany a jejich rodiny poškozené justicí

- Osobní zodpovědnost státních zástupců a soudců

- Omezený mandát státních zástupců a soudců

- Zkvalitnění výchovného systému soudců

Žádáme, aby ministr spravedlnosti, vláda, poslanci a senátoři začali tuto situaci okamžitě řešit, protože ve společnosti narůstá nespokojenost i hněv. Zneužíváním moci státních zástupců i soudců jsme totiž ohroženi všichni.

Praha, dne 20. Listopadu 2018

 

 

Převzato ze Security Magazinu se souhlasem autora i vydavatele.