Proces u OS Jihlava II

23.04.2016 | Zdeněk Jemelík

Pod pojmem „kauza trafikantů“ míním trestní stíhání bývalých poslanců Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře, při němž olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan a jeho věrní se dočkali nepříjemného překvapení ze strany Nejvyššího soudu ČR: museli své zajatce pustit z vazby a na jejich trestní stíhání zapomenout, protože soud rozhodl, že jejich domněle trestné jednání bylo kryto poslaneckou indemnitou(http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2013072201).Prostě jim „sklaplo“, luxusní kořist jim unikla.

V dané situaci nebylo na místě vyčítat olomouckým žalobcům, že si předem neprověřili domněnku o stíhatelnosti jednání bývalých poslanců, neboť vymezení rozsahu indemnity je složitá záležitost, připouštějící různý výklad a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR bylo ostatně překvapením nejen pro ně, ale také pro významnou část veřejnosti (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2013110701).

Nepříjemný zážitek by měl být podnětem k opatrnosti v dalších případech. Výše zmíněný případ trestního řízení proti předsedkyni ERÚ Aleně Vitáskové kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/05/stale-dal-ve-stylu-nagygate.html) ale ukazuje, že žalobci v obvodu působnosti Ivo Ištvana jsou nepoučitelní. Zdá se, že nejdříve jednají bez rozmyslu a přemýšlejí, až se dostanou do potíží.

Nebudu se znova zabývat nepřístojnostmi, kterých se orgány činné v trestním řízení dopustily provedením policejní razzie v prostorách ERÚ v Jihlavě, Praze a Ostravě dne 27. května 2015, ale zastavím se u výchozího pochybení, za které jako laik považuji podezírání Aleny Vitáskové ze spáchání přečinů porušení povinností při správě cizího  majetku a zneužití pravomoci úřední osoby. Vyčítá se jí, že svou pravomoc zneužila jmenováním osoby, která nesplňuje zákonnou podmínku sedmileté praxe v energetice a způsobila státu škodu v podobě neoprávněně čerpaného příjmu Renaty Vesecké, té pak  poskytla výhodu získání neoprávněného příjmu.

Trestným činem či přečinem je společensky nebezpečné protiprávní jednání, vedené zlým úmyslem způsobit škodu na veřejném zájmu, jen výjimečně též spáchané z nedbalosti. Podrobme srovnání vyřčeného podezření kritice zdravého selského rozumu porovnáním jeho obsahu s výše uvedenými parametry trestného činu.

ERÚ je specializovaný ústřední orgán státní správy s rozsáhlou právní agendou, kterou se zabývá přibližně osmdesát právníků, zaměstnaných úřadem. Kromě běžných záležitostí, k nimž patří vydávání a odebírání různých licencí v návaznosti na novelizaci energetického zákona před úřadem stojí úkol vydání řady podzákonných norem. Sama předsedkyně ERÚ nemá právnické vzdělání a pociťovala proto potřebu posílit vedení úřadu kvalitním právníkem. Přivedla si za tím účelem Renatu Veseckou, na jejíž kariéře sice leží stín odvolání z funkce nejvyšší státní zástupkyně bez udání důvodů (můžeme se jen dohadovat, že zaplatila za zásah Nejvyššího státního zastupitelství do tzv. kauzy Čunek(http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2010102801) která ale přesto nesporně patří svou odbornou vyspělostí a  rozsáhlými zkušenostmi k elitě českých právníků. Neposkytla jí tím žádnou zvláštní výhodu, protože Renata Vesecká se po odchodu ze státní služby zabydlela jako společnice v úspěšné, dobře situované advokátní kanceláři, měla dost klientů a určitě netrpěla nedostatkem.

Rozhodnutí posílit vedení úřadu o vynikajícího právníka jistě není zlým úmyslem ke spáchání škody. Ostatně jím v žádném případě nezpůsobila státu škodu. Renata Vesecká vykonávala potřebnou práci, za kterou dostávala přiměřenou odměnu, úměrnou příjmům dalších místopředsedů. Práce musela být vykonána bez ohledu na to, co si o tom myslí nekompetentní činitelé, odpovědní za toto nesmyslné trestní řízení, a za vykonanou práci přísluší přiměřená odměna. Renata Vesecká ji přijímala v dobré víře, že byla řádně jmenována osobou, která je ze zákona oprávněna ji jmenovat.

Předsedkyni ERÚ Alenu Vitáskovou zákon skutečně zmocňuje k jmenování místopředsedů. Jediným slabým místem výběru Renaty Vesecké je pouze okolnost, že nebyla nikdy zaměstnána v podniku, působícím v energetickém odvětví. Vzhledem ke specifičnosti jejího poslání jako gestora kvality vedení právních agend ERÚ je ovšem otázka, k čemu by jí taková praxe byla, kdyby nebyla vynikající právnička, a zda vůbec v daném resortu působí právník, který by se s ní mohl měřit odbornou úrovní a současně plnil podmínku dlouhodobé praxe v oboru. Není ostatně úplně jasné, co zákonodárce považuje za praxi v oboru. Vzato ad absurdum, kdyby Renata Vesecká měla po dobu sedmi let na střeše svého obydlí fotovoltaický panel, asi by podmínce vyhověla, aniž by to umocnilo její odbornou způsobilost. Lze přijmout názor, že během své dlouholeté praxe prokurátorky a státní zástupkyně určitě řešila kauzy, které se týkaly daného oboru. Zákonodárce patrně nepočítal s tím, že může vzniknout potřeba jmenování místopředsedy úřadu s velmi úzce vymezenými kvalifikačními nároky,pro jejichž naplnění není praxe v oboru důležitá. Je na místě přistoupit k řešení tohoto problému v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, který přímo zakazuje přepjatý formalismus při výkladu zákona a dokonce připouští i odchylky od doslovného výkladu, pokud odpovídají zdravému selskému rozumu. Posléze je na místě poukázat na oprávněnou námitku rovnosti zacházení, vytčenou v ústavní stížnosti ERÚ odkazem na postup prezidenta republiky při jmenování Andreje Babiše ministrem vlády ČR. V demokratickém právním státě by přece neměla platit zásada „quod licet Iovi non licet bovi“.

Nemohu uvěřit, že vysocí důstojníci PČR, vysokoškolsky vzdělaní státní zástupci a soudci si nejsou výše uvedených okolností vědomi. Pokud se přesto pustili do pronásledování předsedkyně ERÚ Aleny Vitáskové, neudělali to z přesvědčení, že se jejich oběť dopouští nezákonného jednání, ale proto, že si to někdo přál. Jde tedy o čistý projev libovůle a zneužití moci orgánů činných v trestním řízení. Zásahem z 27. května 2015 nepochybně narušili chod ústředního orgánu státní správy, aniž by k tomu měli nezpochybnitelný právní důvod. Měli by být voláni k odpovědnosti již proto, aby příště při rozhodování o zákrocích proti státním úřadům a vysoce angažovaným osobám mysleli na lidovou moudrost: dvakrát měř, jednou řež.

K odpovědnosti je ovšem nikdo nepovolá, neboť všichni odpovědní činitelé, kteří tuto kulišárnu vyvolali a provedli, se těší výhodě práva na neomylnost a beztrestnost, které jim ve jménu mantry o jejich nezávislosti a díky  vágní definici kárného provinění přiznávají jejich nadřízení a velmi často i kárný soud. O nezdravosti daného stavu svědčí i skutečnost, že nejvyšší činitelé resortu si netroufají podat kárnou žalobu, i když se sami cítí pobouřeni křiklavě nesprávným rozhodnutím některého soudce nebo státního zástupce. Čerstvým příkladem budiž předčasné propuštění z výkonu trestu bývalého senátora Alexandra Nováka, které rozhořčilo jak nejvyššího státního zástupce tak ministra spravedlnosti. Nakonec jediná pražská vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová vzala na sebe riziko z neúspěchu u kárného soudu a podala kárnou žalobu na chomutovského okresního státního zástupce Ladislava Kosána, který podle jejího názoru měl podat stížnost proti rozhodnutí soudu o vyhovění žádosti odsouzeného.

Pokud bude společnost trpět státním zástupcům a soudcům projevy přesvědčení o jejich výlučnosti a nadřazenosti nad stát a jeho občany, pokud budou platit bezzubá pravidla kárného řízení, lépe nebude. 


Zdeněk Jemelík, Policejně-prokurátorský stát Švejkoland

Vyšlo 18.8.2015 na mém bloggu, na webu spolku Šalamoun, na Rukojmi, Parlamentních listech, Euobsereveru, na Neviditelném psu

Policie a státní zastupitelství v několika málo posledních letech stále silněji zasahují do chodu politického života, státní správy i ekonomických subjektů. Smetení Nečasovy vlády a Poslanecké sněmovny, „odstřelení“ policejního prezidenta, opakující se útoky na předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou a zástupy obviněných úředníků veřejné správy a manažerů soukromých a polostátních podniků jsou docela novým úkazem v našem veřejném životě. Jako pamětník nabývám dojem, že jsme převratem v listopadu 1989 spadli z louže pod okap: komunističtí vládci k řešení svých vnitřních problémů nepoužívali bezpečnostní sbory tak často, s takovým halasem a veřejně, jak to činí současná moc.

Pozoruhodnou okolností je přednostní orientace orgánů činných v trestním řízení na ty činitele, kterým zůstal v ruce Černý Petr nepatřičností,  na které zadělali jejich předchůdci. Je to viditelné na takových velkých kauzách, jakými je Opencard, tunel Blanka a všechny případy, související s fotovoltaickým byznysem. V posledně uvedeném případě kdysi kdosi nastavil pravidla prodeje elektřiny z fotovoltaických elektráren tak, že vyvolal takřka davové šílenství podnikatelů, kteří vycítili jedinečnou příležitost k dosažení pohádkových zisků. Po senátorovi Jiřím Čunkovi a Energetickém regulačním úřadu, kteří v této věci podali neúspěšná trestní oznámení, nedávno přiznal i ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, že státu vznikly obrovské škody.

Když stát „šlápl na brzdu“ a bez výstrahy oznámil prudké snížení výkupní ceny od 1. ledna r.2011, někteří zaskočení podnikatelé se pokusili stihnout získání výhodné licence na poslední chvíli třeba i za cenu různých nekalostí. Řada z nich má dnes potíže s policií, pokud již nestojí před soudem. Mnozí z nich cítí zášť k Aleně Vitáskové, protože v ní vidí příčinu svých trampot: kdyby úřad pod jejím vedením neposlal balík licenčních spisů nejvyššímu státnímu zástupci, nebo kdyby  přímo nepodával návrhy na odnětí licencí či dokonce trestní oznámení, měli by sice menší příjmy než očekávali, ale jinak by jejich klid nic nerušilo. Sama Alena Vitásková v době, kdy se „zadělávalo na malér“, ještě ani netušila, že by se mohla někdy stát předsedkyní Energetického regulačního úřadu. Přesto se dostala na stejnou lavici obžalovaných jako výše zmínění manažeři, kteří získali licenci o silvestrovském večeru r.2010.

O původce pravidel fotovoltackého boomu se orgány činné v trestním řízení nezajímají a někteří získali postavení, z něhož mohou škodlivě zasahovat do činnosti Energetického regulačního úřadu.  Zato Aleně Vitáskové hrozí již druhá obžaloba ještě před ukončením prvního soudního procesu. Sdělení obvinění předcházela policejní razzie ve třech úřadovnách Energetického regulačního úřadu, draze zaplacená z peněz daňových poplatníků. Důvod, který si její „přátelé“ vymysleli jako záminku pro nové trestní stíhání, má povahu zvlášť povedené taškařice. Měla porušit povinnosti osoby odpovědné za správu cizího majetku a zvláště zneužít postavení úřední osoby tím, že jmenovala bývalou nejvyšší  státní zástupkyni Renatu Veseckou místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu a svěřila jí odborný dohled nad vedením rozsáhlých právních agend úřadu.

Nebudu znova vysvětlovat, proč si jako laik myslím, že policejní zásah v Energetickém regulačním úřadu byl nadbytečný a nehospodárný, a proč jsem přesvědčen, že jmenování Renaty Vesecké nebylo trestným činem. Vyjádřil jsem se dostatečně v nedávné minulosti na svém bloggu (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/08/trafikanti-drza-holka.html; http://www.jemelikzdenek.cz/2015/08/drza-holka-v-protiofenzive.html; http://www.jemelikzdenek.cz/2015/05/stale-dal-ve-stylu-nagygate.html). Dodávám, že škoda ve výši více než jednoho milionu Kč by byla škodou v případě, že by se prokázalo, že práce, kterou prováděla Renata Vesecká, nebyla pro chod Energetického regulačního úřadu potřebná, popřípadě, že bývalá nejvyšší státní zástupkyně pouze brala plat, aniž by pracovala. Jsem přesvědčen, že ani jeden z policistů a státních zástupců, kteří rozpoutali tento hon na čarodějnice, není dostatečně kvalifikován k tomu, aby objektivně posoudil potřebnost práce, vykonávané Renatou Veseckou.

Pozornosti novinářů ušla okolnost, která možná přispěla k vyhrocení postupu orgánů činných v trestním řízení proti Aleně Vitáskové v této nové kauze. Vše se odehrává v obvodu působnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jehož vedoucí Ivo Ištvan kdysi utrpěl zlé příkoří ze strany tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké: když se postavil proti zásahu Nejvyššího státního zastupitelství do tzv. „kauzy Čunek“,  nechala jej odvolat. Dnes je zpět na svém místě. Jeho náměstek Igor Stříž nečekal, až dojde řada i na něj a resignoval. V současnosti je  1.náměstkem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Do sporu mezi Energetickým regulačním úřadem a orgány činnými v trestním řízení kvůli razii z 27.května 2015 se ke všemu vmísil advokát Zdeněk Koudelka, bývalý náměstek Renaty Vesecké.

Soustavný dlouhodobý tlak orgánů činných v trestním řízení na Alenu Vitáskovou by ženu méně bojovnou dávno přiměl k resignaci. Lidí, kteří by uvítali její odchod z čela Energetického regulačního úřadu, je jistě dost. Je otázka, zda policie a státní zástupci vycházejí jejich zájmům vstříc nevědomě nebo úmyslně. Slouží jim v každém případě, ať si to uvědomují či nikoli. Odváděním šéfky tak významného úřadu od jejích úkolů a stavěním jí do stresových situací samozřejmě narušují chod ústředního orgánu státní správy. Někdo by se měl konečně zamyslet nad tím, zda je podvracení státní správy posláním orgánů činných v trestním řízení.


Zdeněk Jemelík, Jak prolomit nezávislost nezávislého úřadu

Vyšlo 22.10.2015 na mém bloggu, na webu spolku Šalamoun, Parlamentních listech, Rukojmí a na Neviditelném psu.

Nepřehlédnutelným prvkem koloritu současnosti je kriminalizace veřejného života, provázená  rozpínavostí policie a státního zastupitelství, zasahujících do takových oblastí veřejné správy, do nichž „za totality“ směly vstupovat jen se souhlasem státostrany. Často při tom porušují zákonná pravidla místní příslušnosti. Opakovaně do popředí vystupuje spojení olomouckého vrchního žalobce Ivo Ištvana s ředitelem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robertem Šlachtou a podstatně méně nápadně s Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality. Třešničkou na dortu je mlčení nebo jen skoupé vyjadřování sfingoidního nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, bez jehož vědomí, souhlasu nebo dokonce pokynu by se Ivo Ištvan nemohl vůbec „utrhnout ze řetězu“ ( s ohledem na to je démonizace Ivo Ištvana poněkud přehnaná).

Jiným prvkem, veřejnosti méně viditelným, je náprava finančních a právních následků nezvládnutého solárního boomu z let 2009 a 2010, provázená proudem správních a trestních řízení. Vše se točí jako ve víru kolem Energetického regulačního úřadu (dále jen: ERÚ), jehož bývalé vedení při nejmenším nával žádostí o získání licence na provoz fotovoltaické elektrárny nezvládlo, pokud v jednotlivých případech jeho pracovníci přímo nelovili v kalných vodách pro sebe. Naproti tomu nové vedení muselo na sebe vzít krajně nepříjemný úkol připravit část majitelů elektráren o neoprávněné zisky.

Někdy se společenské procesy protnou. Jedním z příkladů jsou zásahy státního zastupitelství do chodu ERÚ, soustředěné hlavně na osobu jeho předsedkyně Aleny Vitáskové, stíhané již ve dvou trestních řízeních (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/08/policejne-prokuratorsky-stat-svejkoland.html). Bez ohledu na to, jak oba procesy pro ni skončí, tlak, jemuž je vystavena, se musí nějak odrážet v chodu úřadu a v jeho vlivu na prostředí trhu s energiemi. Prvotním účinkem „péče“ státního zastupitelství je tak oslabení úřadu, které zprostředkovaně přináší dočasnou úlevu nebo aspoň pocit škodolibého zadostiučinění všem, kteří v procesech nápravy důsledků solárního boomu mohou přijít o nemalé peníze. Na místě je otázka, zda státní zastupitelství v tomto případě skutečně slouží pouze veřejnému zájmu, či zda jsou ve hře ještě nějaké jiné, a zda si vedení státního zastupitelství dvojlomnost svého tažení proti předsedkyni ERÚ uvědomuje.

Trestní řízení soudní u Krajského soudu v Brně, navazující na sdělení obvinění z 13.března 2013 a zahájení hlavního líčení z 2. června 2014 se utěšeně protahuje podle zásady „co se vleče, neuteče“ a s největší pravděpodobností letos neskončí. Od 2.dubna 2015 do 19.října 2015 se nesoudilo a hned 20. října 2015 bylo další jednání odročeno na 10. a 11. listopad 2015.  Obžalované představitelky ERÚ  Alena  Vitásková a Michaela Schneidrová žádné důvody k průtahům dosud nezadaly. Většinou je vyvolávali spoluobžalovaní či jejich obhájci, něco jde za organizací řízení ze strany soudu. Průběh procesu ozřejmuje genialitu nápadu spojit do jednoho celku „kauzu Vitásková&Schneidrová“ a projednání obžaloby proti osmi obžalovaným, kteří jsou zapleteni do podezřelého vydání licencí pro dvě fotovoltaické elektrárny o silvestrovské noci v r.2010. Případy spolu souvisí jen vzdáleně, jejich projednání se vzájemně nepodmiňuje a spojení hlavně nutí obžalované dámy bohapustě plýtvat časem a penězi, neboť podstatná část projednávané materie se jich vůbec netýká. Genialita nápadu spočívá v tom, že stíhání obou věcí odděleně by podstatně méně zatěžovalo peněženky  Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové a méně by je stresovalo a odvádělo od práce.

Ani po ukončení brněnského monstrprocesu nebude mít Alena Vitásková klid, neboť je navíc stíhána kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké náměstkyní předsedkyně ERÚ, které svěřila řízení právní agendy úřadu. Dne 27. května 2015 provedla policie razzii ve třech provozovnách úřadu (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/05/stale-dal-ve-stylu-nagygate.html) údajně za účelem vyzvednutí jmenovacího dekretu Renaty Vesecké, a 17.srpna 2015 policejní orgán sdělil Aleně Vitáskové obvinění pro podezření z trestných činů porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby. Stížnost proti jeho rozhodnutí jihlavský státní zástupce Kamil Špelda zamítl a převzal tím na sebe odpovědnost za spáchané nepřístojnosti.

ERÚ je ústřední orgán státní správy, vybavený nezávislostí, chráněnou českým zákonem a směrnicemi Evropské unie. Předsedkyně ERÚ má silnější postavení než nejvyšší státní zástupce, neboť je odvolatelná pouze rozhodnutím prezidenta republiky, a to pouze   za podmínek, stanovených zákonem. Ale postup policie a státního zastupitelství proti ní obsahuje prvky prolomení nezávislosti úřadu a znevážení postavení jeho předsedkyně. Státní zástupce Kamil Špelda se  z nejnižšího stupně soustavy fakticky staví do postavení nadřízeného orgánu nad ERÚ, který stojí v hierarchii státní správy v oblačné výši nad jeho úřadem. Drze rozumuje o správnosti vyhodnocení stavu právní agendy ERÚ jeho předsedkyní, které ji vedlo k rozhodnutí obnovit funkci náměstka, pověřeného její správou.  Z odůvodnění jeho rozhodnutí lze vyvodit, že práce, kterou Alena Vitásková pověřila Renatu Veseckou, patrně nebyla potřebná. Tvrdí, že funkci náměstka zřídila neoprávněně, ač ze zákona jí tato pravomoc přísluší, počet náměstků není zákonem omezen a tato funkce do jejího příchodu do úřadu byla obsazena. Státní zástupce Kamil Špelda nemá potřebné znalosti, aby se mohl takového hodnocení odvážit, problematice vnitřního chodu ERÚ nemůže rozumět a přesto předstírá, že ví lépe než zkušená Alena Vitásková, co úřad potřebuje.  Mylně se domnívá, že vyzbrojen nevalnou znalostí trestněprávních předpisů rozumí úplně všemu.

Nedosti na tom. Kamil Špelda podnikl další krok k prolomení nezávislosti ERÚ, a to krok zásadního významu. Alena Vitásková vznesla proti němu námitku podjatosti kvůli způsobu, jakým hned na začátku trestního řízení  informoval veřejnost o důvodech k provedení razzie a jejího stíhání. Zřejmě se nechala vést ustálenou judikaturou Ústavního soudu ČR,  která podobným vystoupením přiznává povahu projevu podjatosti: není přípustné, aby soudce nebo státní zástupce ještě před uzavřením vyšetřování obhajoval postup orgánů nebo jím předpokládané odsuzující rozhodnutí. V trestním řízení rozhoduje prvostupňově o námitce podjatosti ten soudce nebo státního zástupce, proti němuž stížnost směřuje. Rozhodnout má bez průtahů. Úkony, které činí po napadení námitkou podjatosti, jsou problematické, protože v případě jejího kladného vyřízení by musely být opakovány jeho nástupcem. Kamil Špelda nerozhodl, ale dne 15.října 2015 ustanovil Energetickému regulačnímu úřadu jako opatrovnici jihlavskou advokátku Alenu Prchalovou, u které předpokládá, že bude s péčí řádného hospodáře hájit zájmy ERÚ proti jeho předsedkyni. Možnosti opatrovníka jsou významné: může například rozhodnout o připojení ERÚ v adhesním řízení ke stíhání obviněné s nárokem na náhradu škody a dostat tak Alenu Vitáskovou do „války“ s vlastním úřadem, tedy do vyhraněného postavení střetu zájmů. Pokud tak učiní, policie může upadnout v pokušení obstavit Aleně Vitáskové majetek, aby zajistila prostředky na uspokojení nároků ERÚ. Může se také jménem ERÚ vyjádřit k námitce podjatosti a doporučit, aby jí nebylo vyhověno.

Protože „válka“ s místním státním zastupitelstvím může advokátovi ztrpčovat život, dá se předpokládat, že místní advokátka splní státnímu zástupci Kamilu Špeldovi každé přání, které mu na očích uvidí.

Došlo k brutálnímu porušení nezávislosti úřadu dosazením něčeho na způsob „nuceného správce“, s čímž ovšem energetický zákon ani směrnice Evropské unie nepočítají.  Usnesení o ustanovení opatrovníka není pravomocné a ERÚ podal proti němu včas stížnost, o které bude rozhodovat Krajské státní zastupitelství v Brně. To je slabá útěcha, protože stížnostní orgány státního zastupitelství rozhodují v neprospěch státních zástupců jen občas. Po nezávislosti ERÚ je v případě právní moci rozhodnutí veta. Česká republika tím získá v Evropě nežádoucí prvenství.

Černý scénář, který jsem výše popsal, se ovšem nemusí naplnit. Záleží na odborné vyspělosti a zejména na šířce svědomí advokátky Aleny Prchalové, jak bude s pravomocí opatrovníka zacházet.


Zdeněk Jemelík, Drama “drzé holky na zabití” se blíží vyvrcholení

Vyšlo dne 16.1.2016 na mém bloggu,na webu spolku Šalamoun, na Rukojmí, Nové republice, Faktech24, Parlamentních listech, Neviditelném psu a na Protiproudu

Bulvár včetně veřejnoprávní televize v pátek 15.ledna 2016 nadělal mnoho hluku se zprávou  o návrhu PČR na podání obžaloby na předsedkyni  Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) Alenu Vitáskovou kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ. Spojil ji se zmínkou o soudním řízení trestním, probíhajícím u Krajského soudu v Brně, o němž v nepravdivé zlomyslné novinářské zkratce tvrdil, že v něm Alena Vitásková čelí obvinění z údajného podvodu při vydání licencí dvěma chomutovským fotovoltaickým elektrárnám, ke kterému sice došlo, ale ve funkčním období jejího předchůdce. Obraz doplnil o zprávu o právnických překážkách, jež Alenu Vitáskovou zcela jistě vypudí z čela úřadu, i kdyby orgány činné v trestním řízení nenaplnily očekávání.

Tomu, co se s Alenou Vitáskovou děje, se nelze divit. Byť se to snaží státní zástupci a někteří presstituti bagatelizovat, mnozí příjemci finanční podpory obnovitelných zdrojů energie a s nimi celé podhoubí na ně navázaných politiků a lobbistů vnímají Alenu Vitáskovou jako “drzou holku na zabití”. 42 miliard korun českých podpory obnovitelných zdrojů energie je částka dost velká na to, aby mohla svést k zločinu, natož k úsilí o likvidaci cestou zneužití právních prostředků. Dlouhodobě je předsedyně ERÚ ohrožena nejen sama, ale i její souputníci, kteří rovněž dostávají bolestivé rány.

Její případ lze považovat za sondu, odhalující nevalnou kvalitu českého právního prostředí. Právo právního státu by mělo být logické, vyhovující obecnému pojetí dobrých mravů,  vnitřně souladné, stabilní, s předvídatelnými účinky jeho použití, s pevností smluvních ujednání. Nezbytné jsou pojistky proti zneužití nástrojů vymáhání práva k prosazení soukromých nebo skupinových (včetně politických) zájmů.

Alena Vitásková doplácí na nestabilitu právních poměrů a nepředvídatelnost jejich vývoje. Když do funkce nastupovala, stát s ní v souladu s platným energetickým zákonem uzavřel smlouvu na dobu určitou, s kterou nyní bezostyšně nakládá  jako s cárem papíru. V době platnosti smlouvy novelizací zákona zrušil k 1. lednu 2016 její funkci v původním pojetí nezávislého orgánu a s účinností od 1. července 2017 ji nahradil pětičlenou závislou radou (krásných pět trafik pro nominanty politických stran: http://www.jemelikzdenek.cz/2015/04/pet-bajecnych-trafik.html). Vzniklé bezvládí v mezidobí mezi zánikem fukce předsedy ERÚ a vznikem rady měla překlenout novela energetického zákona, která měla zachovat postavení předsedkyně ERÚ do 30. června 2017. Tu ale vládní koalice nedokázala včas protáhnout legislativním procesem, takže ke schválení má dojít v lednu letošního roku. Pak se ale vynořila další překážka pro setrvání Aleny Vitáskové do konce jejího smluvního období ve funkci v podobě konfliktu energetického zákona a zákona o státní službě, využitého ministerstvem vnitra k vynucování jejího podřízení zákonu o státní službě s povinností složit do konce února r.2016 služební slib. Pokud jej nesloží, její pracovní poměr okamžitě skončí. Ale i kdyby jej složila, osudu neunikne: jako trestně stíhaná by byla okamžitě postavena mimo službu (http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/policie-navrhla-obzalovat-vitaskovou-sefka-eru-neslozi-sluzebni-slib/1303319 ). Je to zřejmě účelový  nápad, protože členové dosud neexistující Rady Energetického regulačního úřadu zákonu o státní službě podléhat nebudou. 

Aby měli její protivníci jistotu, že se jí skutečně zbaví, přišly ke slovo prostředky trestního práva. První trestní stíhání nepřímo souvisí se selháním bývalého vedení ERÚ, za jehož působení vydal ERÚ o silvestrovské noci v r.2010 dvě licence k provozování fotovoltaických elektráren v majetku rodinného klanu “slováckého miliardáře” Zdenka Zemka. V té době Alena Vitásková asi ještě ani netušila, že bude v ERÚ působit. Trestní stíhání vyústilo v soudní monstrproces u Krajského soudu v Brně (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/12/kauza-vitaskova-v-souvislostech.html), v němž Alena Vitásková spolu se svou podřízenou Michaelou Schneidrovou sdílí lavici obžalovaných s osmi lidmi, na jejichž údajné trestné činnosti se nemohla podílet, i kdyby chtěla. Na spojení věcí doplácejí obě dámy výrazným navýšením nákladů na obhajobu, ztrátami času a dlouhodobým vystavením stresu. Bývalí šéfové ERÚ jsou  v pohodě a vystupují jako svědci obžaloby.Po jejich odpovědnosti za dění z 31.prosince 2010 se orgány činné v trestním řízení nepídí, ač by k tomu asi byl důvod.

Obžaloba spočívá na obvinění ze zastření “důvodných pochybností o nepodjatosti” ředitelky licenčního odboru ERÚ v řízení  o povolení obnovy licenčního řízení s cílem odebrání dvou výše zmíněných licencí. Alenu Vitáskovou dale viní, že své podřízené nezabránila ve vydání rozhodnutí o zastavení zmíněného řízení. Tím měla spáchat “zvlášť závažný zločin účastenství ve formě pomoci k trestému činu zneužití pravomoci uřední osoby, zčásí dokonanému a zčasti ukončenému ve stádiu pokusu”. Za to pro ni žalobce žádá trest odnětí svobody v trvání 9 let a peněžitý trest ve výši 10 milionů Kč. Rozsudek bude vyhlášen 22. února 2016 a ti, kdo chtějí Alenu Vitáskovou dostat z úřadu, se jistě těší, že soud vyhoví návrhu žalobce. Na jejich místě bych se ale tolik netěšil, protože na základě slyšeného v soudní síni a vyčteného z listinných podkladů soudím, že podjatost ředitelky licenčního odboru je ničím nepodložená bajka a  k odebrání licencí nebyl rozumný důvod, naopak jejich ponechání  bylo projevem odpovědnosti a profesionální vyspělosti “pachatelky”. Považuji ostatně za prokázané, že Alena Vitásková ani neměla k disposici příslušný licenční spis, neznala jej, není jisté, že o záměru své podřízené věděla a neměla ani pravomoc cokoli jí v této věci nařídit nebo zakázat.

Poslední pojistkou, která má zbavit nenáviděnou “drzou holku” moci, je výše zmíněné trestní stíhání kvůli jmenování Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ. Čirou náhodou bylo vyvoláno trestním oznámením zaměstance ČEZu a policie je z počátku odložila, aby se nakonec stroj trestního řízení rozjel do policejní razzie v úřadovnách ERÚ (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/05/stale-dal-ve-stylu-nagygate.html). Obvinění stojí na dvou výchozích předpokladech. Prvním je údajná nedostatečná kvalifikace Renaty Vesecké pro výkon funkce místopředsedkyně ERÚ, daná tím, že neodpracovala zákonem požadovaných sedm let v energetice. Předpokládám, že zákonodárce vůbec nenapadlo, že by se o tuto funkci někdy mohla ucházet právnička s výjimečnou téměř třicetiletou právní praxí ve vysokých funkcích až do funkce nejvyššího státního zástupce. Nedostatečná praxe je ale jen jedním z ukazatelů způsobilosti, přičemž ostatním by Renata Vesecká jistě vyhověla. Ale protože naše právo je extrémně formalistické, proto snad je možné zanedbání praxe přiznat význam administrativního deliktu, avšak v žádném případě trestného činu. Dalším předpokladem je údajná škoda, způsobená státu vyplácením mzdy Renatě Vesecké. Zde již nejde o formalismus, ale o absenci zdravého selského rozumu: Renata Vesecká skutečně v ERÚ pracuje a vykonává potřebnou práci. Mzda za účelně vykonanou odbornou práci nemůže být škodou. Mimo to trestný čin musí mít naplněnu subjektivní stránku: uvědomělost jednání a úmysl škodit (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/10/jak-prolomit-nezavislost-nezavisleho.html). Netuším, v čem najde dozorující státní zástupce při posuzování návrhu vyšetřovatele náznaky naplnění subjektivní stránky trestného činu. Policisté a státní zástupci, kteří se na této štvanici podílejí, zřejmě netuší, že prostředky trestního práva jsou ultima ratio, čili  že subsidiarita trestního práva patří k základním principům práva právního státu. Budou spokojeni, až kromě nich všichni ostatní budou dýchat vzduch, cezený mřížemi.

Zmíněné pokusy o kriminalizaci jednání Aleny Vitáskové mají vedlejší účinky, jež mají povahu podvracení ústředního orgánu státní moci. Úředníci, podávající vysvětlení na služebnách policie, jsou placeni za práci pro stát, ale místo své práce maří čas uspokojováním zvídavosti policistů. Alena Vitásková v době, kdy sedí v soudní síni, nemůže vykonávat svou práci, což se může nepříznivě odrážet v chodu úřadu. Dohánění zanedbaných úkolů jde na úkor jejího zdraví  a opět se zpětně odráží v činnosti úřadu. Samozřejmě, ve srovnání se svržením vlády Petra Nečase je kriminalizace Aleny Vitáskové pouze drobná nepřístojnost, ale i tak stojí za zmínku, že “politicky cinknuté” kauzy se staly specialitou převážně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a jemu podřízených útvarů, přičemž v rozporu s principy územní příslušnosti dle trestního řádu jeho státní zástupci někdy uplatňují celostátní působnost. Tolerance k častému odchylování od základních procesních pravidel trestního řádu je překvapivá a neslučitelná s pravidly fungování právního státu.