NEBLAHÉ DOZVUKY „SOLÁRNÍHO BOOMU“

10.02.2017 | Zdeněk Jemelík

09.02.2017 - rukojmi.cz

Autor: Zdeněk Jemelík

Pole fotovoltaických panelů se stala nedílnou součástí české krajiny a zdá se, že většina národa si zvykla a vnímá je jako nezajímavou samozřejmost. Pozornost veřejnosti se k nim přece jen občas obrací, když se z mediálních zpráv dovídá, že před soudem stojí nějací lidé, kteří „se spálili“ na počátcích „solárního boomu“ v honbě za včasným získáním licence k provozování fotovoltaické elektrárny. Obrovské vzrušení v podnikatelském prostředí, které provázelo počátky „solárního byznysu“ již dávno opadlo a jeho dozvuky prožívají právě jen ti, kteří se dostali do střetu se zákonem.

Na začátku byly rozmařile nastavené podmínky podpory novému průmyslovému oboru, jehož rychlý rozvoj podporovala vláda v souladu s požadavky Evropské unie. Pobídky byly tak přitažlivé, že se do víru událostí vrhli podnikavci a podnikatelé různého typu, všichni spojení vidinou naděje na mimořádný zisk. Atmosférou to připomínalo bájný Klondike.

Jádrem mozkového trustu, který vymýšlel opatření k podpoře fotovoltaického byznysu, bylo tehdejší vedení Energetického regulačního úřadu v čele s Josefem Fiřtem, Blahoslavem Němečkem a Antonínem Panákem. Na úřadě také spočinula obrovská administrativní zátěž, vyvolaná potřebou vyřídit tisíce žádostí o licence. Do jejího zvládnutí se zapojily i desítky nekvalifikovaných brigádníků. Vypukl chaos, který vedení úřadu nezvládlo. Jeho představitelé jsou dnes přesto váženi jako odborní poradci a dokonce i svědci při trestním stíhání údajných pachatelů různých nepravostí, spáchaných v honbě za včasným získáním licence. Pro mne jako pro laika je přitom docela nepochopitelné, že se sami nedostali před trestní senát.

V listopadu r. 2010 se majitelé rozestavěných elektráren bez předchozího varování dověděli z nového cenového výměru ERÚ, že elektrárny, uvedené do provozu po 31.prosinci 2010, již nebudou mít nárok na výkupní cenu 12.500 Kč/MWh, ale jen na 5.500 Kč/MWh. Většina podnikatelů se nechala svést vidinou vysokého zisku a troufla si proto financovat výstavbu elektráren z úvěru se splátkovým kalendářem, postaveným na předpokládaném příjmu 12.500 Kč/MWh. Náhlá změna podmínek vyvolala paniku a bezhlavý hon za včasným získáním licence. Stát se ale nedočkal dosti slyšitelného odsouzení za neodpovědné zacházení s investory.

Tragickou obětí náhlé změny podmínek byla skupina poctivců, kteří dokázali dostavět elektrárny včas, ale licenci přesto nezískali, protože se nedomohli připojení k síti: distribuční společnosti zablokovaly část kapacity smlouvami o smlouvě budoucí s vybranými partnery a neměly pak volné kapacity pro ty, kteří se mezi jejich oblíbence nedostali. Některé firmy dokonce zkrachovaly.

V chaosu posledních dvou měsíců r.2010 prošel licenčním řízením dosud neupřesněný počet elektráren, které licenci získaly neoprávněně, část z nich se pak neodpovědně podílela na štědré finanční podpoře a je pravděpodobné, že některé si svou kořist budou moci ponechat. Nicméně od srpna r.2011 se nepoctivcům začalo dařit hůře. Josefa Fiřta vystřídala v čele Energetického regulačního úřadu osvědčená krizová manažerka Alena Vitásková, která považovala za významnou část svého poslání odčinění selhání bývalého vedení ERÚ. Úřad pod jejím vedením spustil vlnu správních řízení k přezkumu správnosti podezřelých licenčních řízení, padla řada trestních oznámení a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman obdržel od ERÚ balík podnětů k napadení licenčního řízení správní žalobou ve veřejném zájmu. Stojí za zmínku, že některá upozornění na sporné udělení licencí přišla z nitra komunity podnikatelů v solárním byznysu. K vytěsnění nežádoucí konkurence jim byl každý prostředek dobrý.

Snaha o nápravu vedla k odnětí některých licencí, nebo aspoň k prokázání nesprávnosti fakturace za vyrobenou elektřinu a pochybení soukromých distributorů, kteří s klidným svědomím propláceli dodavatelům zvýhodněnou cenu, na kterou neměli nárok. Po přechodu oprávnění vykupovat elektřinu ze solárních elektráren na státní společnost OTE a.s., vlastněnou ministerstvem průmyslu a obchodu, se zjistilo, že soukromí distributoři vyplatili neoprávněně možná až stovky milionů Kč. Vznikl právní nárok na vrácení neoprávněně fakturovaných a proplacených peněz. Stovky milionů pro státní pokladnu leží na ulici, problém je znám, ale zatím není nikoho, kdo by chtěl začít přeplatky vymáhat. Státní správa je bezradná, takže hrozí promlčení nároků.

Souběžně s vlnou správních řízení se rozběhla kriminalizace vybraných licenčních řízení, jejich nositelů a navazujících administrativních činností. Od počátku se projevovala jistá nerovnost v přístupu orgánů činných v trestním řízení k jednotlivým případům, která působí dojmem, jako by záleželo na tom, kdo je majitelem elektrárny. Je znám případ dvou elektráren společnosti ČEZ – obnovitelné zdroje a.s., které získaly v r.2009 licence, ač jejich výstavba byla teprve v počátcích. Řízení o povolení obnovení licenčního řízení, které mohlo vyústit v odnětí licencí, tehdejší ředitel licenčního odboru ERÚ Jaroslav Vítek zastavil bez odůvodnění. Opakované pokusy o jeho trestní stíhání kvůli podezření na zneužití pravomoci ztroskotaly na nezájmu orgánů činných v trestním řízení. Když jeho nástupkyně Michaela Schneidrová odmítla zastavit analogické řízení, týkající se elektráren v majetku rodinného klanu „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka, vyneslo jí to nepravomocné odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání 8,5 roku, ačkoli obě elektrárny prokazatelně stály a byly bezpečné, ačkoli na investici za 1,3 miliardy Kč v den vydání licence byly nedodělky pouze za několik desítek tisíc Kč. Odsouzení usnadnila i tím, že na rozdíl od Jaroslava Vítka své rozhodnutí pečlivě odůvodnila.

Paradoxně vlna kriminalizací, spuštěná Alenou Vitáskovou, nakonec semlela i ji: ve společném řízení s obviněnými, kteří se dle žalobce provinili účastí na licenčním řízení elektráren Saša Sun s,r,o, a Zdenek Sun s.r.o., společně s výše zmíněnou Michaelou Schneidrovou byla nepravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8,5 roku a k peněžitému trestu. Na okraj podotýkám, že způsob, jakým žalobce a soud naložily s Michaelou Schneidrovou a Alenou Vitáskovou, svědčí ve prospěch mého názoru, že orgány činné v trestním řízení neměřily všem obviněným stejně. Samo připojení obou dam k osmi obžalovaným, kteří se přímo podíleli na vydání licencí elektrárnám Saša Sun s.r.o. a Zdenek Sun s.r.o., bylo diskriminační, protože řízení se jich obsahově většinou netýkalo, na vydání licencí se nepodílely, ale účast při soudním jednání je neúměrně zatěžovala časově i finančně. Nerovnost je pak zvlášť nápadná při porovnání uložených trestů: zatímco bývalý ředitel licenčního odboru, který si na vedení úřadu vyvzdoroval provedení licenčního řízení dne 31.prosince 2010, byl zproštěn obžaloby, a úřednice, která o silvestrovské noci vydala neoprávněně licence, byla potrestána čtyřletým zákazem činnosti. Obě dámy, jež neměly s vydáním licencí nic společného, ale nenapravily údajná pochybení svých předchůdců, byly odsouzeny ke krutým nepodmíněným trestům.

Nehodlám principiálně zpochybňovat právo státu trestat protiprávní jednání, kterého se dopustili jednotlivci v honbě za včasným získáním licence. Jejich potrestání je jistě na místě. Dospěl jsem ale k pochybnostem o správnosti zaujetí pro odnímání licencí elektrárnám, kterým byly uděleny licence nezákonně, jemuž propadl ERÚ, nejvyšší státní zástupce a soudci správních soudů. Musíme připustit nepříjemnou skutečnost, že v těchto případech se stát, zastoupený ERÚ, nechal oklamat, ať již podvodným jednáním nebo dobrovolně. Za to by měl převzít svůj díl odpovědnosti a opustit politiku likvidace elektráren, jež získaly licence neoprávněně zčásti i díky jeho selhání. Tyto elektrárny dodávají elektřinu od počátku r.2011 nebo i déle, plní tedy své výrobní poslání. Zřejmě jsou bezpečné, neboť při jejich provozu nedošlo k úrazům, způsobeným elektrickým proudem. Vlastně svou historií vyhověly nárokům na získání licence. V případě, že po odnětí licence podstoupí nové licenční řízení, nejspíš licenci znova legálně získají. Protože podpory se již nově zřízeným elektrárnám nevyplácejí, budou dodávat elektřinu nikoli za 12.500 Kč/MWh, ani za 5.500 Kč/MWh, ale za pouhých 800 Kč/MWh. Většina z nich nevytvoří dostatečné zdroje pro splácení úvěrů, skončí v insolvenci a bude muset propustit zaměstnance. Dojde k zmarnění miliardových investic a zvýšení nezaměstnanosti. Není ničení hodnot nepřiměřeně vysokou cenou za nápravu právního chaosu z let 2009-2010?

Přiznám se, že v modelové situaci, kdy by výše zmíněná Michaela Schneidrová dovedla řízení až do rozhodnutí o odebrání neoprávněně vydaných licencí pro chomutovské elektrárny Saša Sun s.r.o a Zdenek Sun s.r.o., jako laik bych ji poslal do vězení za zmarnění miliardové investice. Stejně tak bych potrestal Alenu Vitáskovou, kdyby odebrání licencí nařídila.