Monstrproces u KS Brno V

21.04.2016 | Zdeněk Jemelík

Jak jsem uvedl v IX.díle seriálu, v r.2015 řízení ztratilo tempo. Viníkem zpomalení byl z větší části  soud, ale přičinili se také  někteří svědci obhajoby, kteří se na vyzvání nedostavili. Škodivé důsledky průtahů dopadají na všechny obžalované. Zvlášť kruté to je  pro obžalované představitelky současného vedení ERÚ Alenu Vitáskovou a Michaelu Schneidrovou, které nemají na průtazích ani špetku  viny, ale trpí nejvíc. Většina soudního jednání se jich vůbec netýká, takže strádají kvůli bezohlednosti žalobce a soudu, kteří se domnívali, že si usnadní práci, když na úkor obžalovaných spojí dva procesy do jednoho.

Nicméně jednání ve dnech 1.-3. prosince 2015 se konečně obešlo bez odročení před vyčerpáním plánované doby. Stejně ale řízení nedospělo ke kýženému cíli, tedy k ukončení dokazování a případně k zahájení závěrečných řečí. Postaral se o to obžalovaný Z.Z., který se přihlásil o doplnění svého úvodního vyjádření obžalovaného. K pultíku obžalovaných si pak přinesl dvěstěstránkový elaborát, který tichým uspávajícím hlasem četl přibližně šest hodin. Předseda senátu mu sice ponechal prostor pro vystoupení, ale po jeho skončení konstatoval, že pan obžalovaný vysvětlil soudu, co vše je v obžalobě špatně a otázal se jej, zda je také něco, co on sám v této věci udělal špatně. Dotázaný se přímé odpovědi na podivnou otázku vyhnul. Nelze mu to zazlívat, protože není povinností obžalovaného usvědčovat se nebo doznávat vinu, naopak má právo volit jakékoli prostředky pro svou obhajobu. Naopak položená otázka byla zjevně nemístná.

Soudní dny 9.-11.prosince 2015 vnějškově působily dojmem poklidného jednání. Soud jednal od 9 hod. přibližně do 15 hod. a dokonce se dodržovaly téměř pravidelné polední přestávky. Předseda senátu vyvolal sice pohoršení účastníků, když 10. vyhlásil zákaz pořizování zvukových i obrazových záznamů a provoz mobilních telefonů, aby zabránil rušení příjmu na soudním zařízení, ale zasloužil se tím o klid v soudní síni v poslední den. Kameramani, kteří se sem nahrnuli v očekávání vystoupení Aleny Vitáskové, soudní síň opustili s nepořízenou.

Pod maskou klidného průběhu jednání ale nakonec vypukly diaes irae.Po projednání nezbytných formalit senát prohlásil usnesením dokazování za skončené a slova se ujal žalobce Radek Mezlík. Při poslechu jeho vystoupení jsem si kladl otázku, proč se vlastně konalo na pokračování celé dlouhé divadlo monstrprocesu, k čemu se namáhali s vysvětlováním svého náhledu na věc obžalovaní a proč se střídali u  řečniště četní svědci a znalci a četly se listiny a promítaly  fotografie a videozáznamy. Dokazování nepřineslo žádný posun do hodnocení jednání obžalovaných až na jednu drobnost: žalobce připustil, že vyplacení zvýhodněné výkupní ceny za elektřinu z předmětných elektráren bylo možná nezákonné, protože sama licence k tomu neopravňuje a elektrárny nesplnily další podmínku, kterou je zahájení dodávek elektřiny v r.2010. Mohlo by se to promítnout do změny výše škody.  Celkově by jeho závěrečná řeč byla  nudným řečnickým cvičením, nebýt závěrečné části, v které se žalobce vytasil s návrhy vysokých  trestů: všechny nepodmíněné, v rozpětí 3 – 10 let, převážně ve věznici s ostrahou, a k nim jako bonus vysoké peněžité tresty řádově až v desítkách milionů Kč, a vedle nich také zákazy činnosti.

Jako laik nesdílím názor žalobce na vinu obžalovaných Michaely Schneidrové a Aleny Vitáskové, jisté pochybnosti mám i u některých dalších obžalovaných,  proto považuji návrh trestů za nehoráznost. Pro přepečlivou a odborně zdatnou úřednici Michaelu Schneidrovou je  nezaslouženým trestem již to, že musela mařit čas účastí na řízení, jež se jí z větší části vůbec netýkalo. Ale žalobce pro ni žádá 10 let ve věznici s ostrahou a k tomu peněžitý trest jeden milión Kč. Vůči Aleně Vitáskové byl velkorysejší a navrhl jí „pouze“ 9 let ve věznici s ostrahou, ale zato jí chce sáhnout hlouběji do kapsy peněžitým trestem10 milionů Kč. Nesplacení peněžitých trestů se trestá prodloužením výkonu trestu.

Návrhy jsou nehorázné až do obludnosti. Ohromily obžalované do té míry, že po jejich přednesení nevypukla v soudní síni předpokládatelná hysterie: jejich stvrzení soudem se zdá být nemyslitelné.

Po Radkovi Mezlíkovi se začali střídat obhájci. Snažili se postupně vyvracet  jeden argument obžaloby za druhým, vesměs velmi pečlivě, s vysokou odborností, do nejmenších podrobností. Zatímco zákon ukládá žalobci nestrannost ve smyslu jednání ve prospěch i v neprospěch obviněného, obhajoba je vždy jednostranná ve prospěch. Některé její argumenty proto ne vždy obstojí. Konkrétního případu Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové se to ale netýká.

Společným jmenovatelem názorů obhájců byl hlavně nesouhlas s nedbáním subsidiarity trestního práva a zásady in dubio pro reo ve spojení s presumpcí neviny, dále vytýkali žalobci mezery ve znalostech správního práva a téměř nulovou reakci na poznatky z dokazování před soudem. Stěžovali si na nahrazování mezer v dokazování ničím nepodloženými spekulacemi.

Žalobce se možná necítil dobře při vystoupení obžalovaných, kteří se dostali na řadu po skončení řečí obhájců. Úroveň jejich vystoupení nebyla z pohledu odbornosti bez slabých míst, ale přidali navíc své osobní bolesti, způsobené dlouhým procesem, který všichni považují za přehmat, ať již oprávněně či nikoli.

Některá vystoupení obžalovaných zasluhovala zvláštní pozornost. Michaela Schneidrová uplatnila vedle své nezpochybnitelné profesionality postesknutí na vedlejší dopady trestního řízení do jejího zdravotního stavu a osobního i pracovního života.

Neblahou shodou okolností Alena Vitásková ozvláštnila závěrečnou řečí své narozeniny. Bude na ně  jistě vzpomínat do konce života. Finis coronat opus: mluvila jako poslední a její řeč byla vyvrcholením vyjádření obžalovaných. Především tvrdě odmítla veškerá obvinění. Popřela podjatost svou i Michaely Schneidrové ve prospěch Zdeňka Zemka st.

Doložila to pádným argumentem: vyvolala řízení k odnětí licence jiným elektrárnám, vlastněným rodinným klanem Zemků. Není důvod, proč by měla v případě chomutovských elektráren projevit zvláštní shovívavost, když jinde ji neuplatnila.  Nikdy nedala  pokyn k zastavení řízení, kvůli němuž je obžalována, ani jej vydat nemohla, protože o problému nic nevěděla, neznala spis a procesně se jí rozhodování o obnově licenčního řízení nedostalo do rukou.  Zasadila proces do širších společenských souvislostí. Hovořila o bezbřehém tunelování veřejných prostředků nadsazením finanční podpory obnovitelným zdrojům. Ukázala na odpovědnost bývalého vedení ERÚ, které nezvládlo chaos, jenž vypukl po náhlé změně cenových podmínek z 8.listopadu 2010. Vědělo o problematickém vydání licencí 31.prosince 2010 v pozdních večerních hodinách, dokonce se neúspěšně pokusilo předem mu zabránit, ale když k události došlo, nezahájilo okamžité kroky k nápravě. Není náhodou, že  trestní oznámení, které  vedlo až k tomuto procesu, podal v červnu r.2011 člen bývalého vedení ERÚ.  Kdyby se bývalé vedení ERÚ zachovalo shodně s nároky, jež na postup Aleny Vitáskové nyní kladou orgány činné v trestním řízení, důvod k podání trestního oznámení by nevznikl. A kdyby orgány činné v trestním řízení měřily členům bývalého vedení ERÚ stejně jako dnes Aleně Vitáskové, před soudem by stáli úplně jiní lidé.

Alena Vitásková vnímá tento proces jako jeden ze způsobů, jímž má být odstraněna z čela Energetického regulačního úřadu. Vznikla společenská poptávka po jejím skalpu jako odveta za různá příkoří, jež způsobila veřejným i skrytým vlastníkům fotovoltaických elektráren. Je to statečná žena a velká bojovnice: vyjádřila odhodlání neustoupit tlaku bez boje.

Ve vystoupeních obhájců i obžalovaných vyslechl žalobce mnoho nelichotivých výhrad k odvedené práci, dle mého laického názoru většinou oprávněných. Úsudek laika mě vede k domnění, že žalobce neustál svá tvrzení až na několik drobných výjimek, takže hrozba, která visí nad obžalovanými, není akutní.

Soudní rozhodnutí jsou ale nepředvídatelná, zvláště v procesech, jež působí dojmem plnění mocenské zakázky. Jásot nad unisono kritikou závěrečné řeči žalobce by byl velmi předčasný. Ostatně nemyslím, že se na konci budou radovat bez výjimky všichni obžalovaní.

V přechodném stavu řízení po dokončení závěrečných řečí  nelze předjímat, jak se soud vypořádá se spisem o 9 tisící stran a spoustě informací navíc ze závěrečných řečí a  k jakému verdiktu dospěje. Nicméně jsou zde podklady pro upozornění na některé příznačné okolnosti, jež mohou ovlivnit jeho závěrečné rozhodování.

Potvrzuje se, že ve skutečnosti probíhají dva procesy v jednom s velmi rozdílnou trestněprávní podstatou. Největší objem jednání zaplnilo zkoumání role skupiny obžalovaných, jejichž společným výdobytkem bylo vydání licencí pro provozování fotovoltaických elektráren Saša Sun a Zdeněk Sun v raných nočních hodinách dne 31.prosince 2010. Skutkovou podstatu naplňují velmi různorodé činnosti od expertního sledování bezpečnosti instalovaných zařízení přes manažerské úkony až po administrativní činnosti. Tato původně osmičlenná skupina nedorazila do cíle celá. Věc obž. Luďka Pražáka, bývalého ředitele licenčního odboru ERÚ, vyčlenil soud do samostatného řízení z důvodu jeho dočasné zdravotní nezpůsobilosti. Jeho úloha v souzeném skutkovém ději je významná a je možné, že oddělení jeho příběhu od ostatních může poněkud deformovat celkový pohled na věc. Skupina není jednolitá, tvoří ji tři dvojice a jedna osamělá úřednice, jejichž zájmy nejsou v detailech úplně shodné. Dokonce se zdá, že jejich specifické zájmy mohou být někdy ke škodě ostatním. Jejich společným neštěstím je nesmyslnost honby za získáním licence v posledních hodinách r. 2010. Licence je totiž jen jednou z podmínek pro získání vysoké dotované výkupní ceny. Další je zahájení dodávek energie do sítě ještě v r.2010. Tuto podmínku dle cenového výměru ERÚ samozřejmě předmětné elektrárny nemohly splnit, protože slunce o silvestrovské noci nesvítilo.

K výše uvedené skupině obžalovaných připojil žalobce předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou a její podřízenou, bývalou ředitelku licenčního odboru Michaelu Schneidrovou.  Jejich provinění má spočívat v nesprávných správně-právních úkonech ve prospěch ponechání v platnosti  výše zmiňovaných podezřelých  licencí. V době vydání licencí  ani jedna z obviněných netušila, že bude působit ve významné funkci v ERÚ. Přesto na ně dopadly účinky podezřelého  jednání jejich předchůdců, o jejichž odpovědnost za vydání domněle vadných licencí se nikdo nezajímá.

Zpráva ČT, že Alena Vitásková stojí před soudem proto, že majitelům chomutovských fotovoltaických elektráren vydala neoprávněně licence, je nepravdivá. ČT si prostě občas s pravdou neláme  hlavu.

Nenaplnění podmínek pro získání zvýhodněných cen dle cenového výměru z r.2010 je okolností, která zůstávala v tomto  trestním řízení ve stínu jiných záležitostí, takže v přípravném řízení ani před soudem nedošlo  k vyhodnocení jejích důsledků. Jestliže majitelé chomutovských fotovoltaických elektráren nenaplnili všechny podmínky zabezpečení odbytu elektřiny ještě v r.2010, nárok na vysoké dotované ceny jim nevznikl. Pokud je ale přesto za dodanou elektřinu dostávali, dosáhli je nelegálně a zřejmě budou vracet.

Vyplácení a přijímání dotované ceny je sice nezákonné, ale nemá přímou příčinnou souvislost s vydáním licence a nejde o rozhodnutí pracovníků ERÚ. Došlo zřejmě k mylnému výkladu pravidel nebo jejich záměrnému ignorování a k následnému neoprávněnému přijímání zvýhodněné ceny. S tím již ale nemá ERÚ nic společného, jde o omyl nebo svévoli úplně jiných lidí. Mimo to škoda prakticky nevznikla, protože příjemce podpory ji bude muset vrátit.

Ve vystoupení Aleny Vitáskové zazněla ještě jedna dříve neznámá informace, a to zmínka o družicových fotografiích předmětných fotovoltaických elektráren z 27.prosince 2010. Na nich lze přímo počítat panely. Jsou podpůrným důkazem o pravdivosti tvrzení Zdenka  Zemka st., že na investici ve výši 1,4 mlrd. Kč byly ke dni vystavení licencí nedodělky pouze za několik desítek tisíc Kč.

V průběhu dokazování před soudem nechal žalobce promítnout videozáznamy z ohledání elektráren jako důkaz o jejich nedokončenosti ke dni vydání licencí. Ale družicové snímky, jež by dokazovaly vysoký stupeň dokončenosti elektráren nenechal promítnout, i když mu trestní řád ukládá, aby vedl dokazování v neprospěch i ve prospěch podezřelého. Z neznámých důvodů je ale jako důkaz nepoužila ani obhajoba.

Na soudce i na obžalované nyní čeká poslední veřejné jednání dramatu: vyhlášení rozsudku, k němuž dojde až 22.února 2015. Rozhodne-li vláda o podřízení Aleny Vitáskové od 1. ledna 2016 zákonu o státní službě, jako trestně stíhaná nebude moci dále zastávat úřad.  Bude dosaženo dílčího cíle zosnovatelů této ďábelské intriky.

Obžalovaní prožijí Vánoce a novoroční svátky v úzkostech. V klidu by je ale neměli prožít ani soudci tohoto senátu a žalobce, neboť stojí před velmi závažným rozhodnutím. Měli by přemýšlet, zda vedením tohoto řízení slouží pouze spravedlnosti. Skutečnost, že je vyvolal příslušník  bývalého vedení ERÚ, zakládá podezření, že jde o účelovou zakázku, možná pomstu Aleně Vitáskové za drzost, s kterou přijala funkci, o kterou stál kdosi z činitelů, blízkých oznamovateli. Zájemců o „odstřel“ Aleny Vitáskové je ale více. Každý z nich přichází do úvahy jako příjemce služby, prokázané orgány činnými v trestním řízení.


Zdeněk Jemelík, Kauza „Vitásková“ v souvislostech

Vyšlo  14.prosince 2015 na mém bloggu, na webu spolku Šalamoun, Parlamentních listech, Rukojmí a Faktusu a na Neviditelném psu

David Ondračka, ředitel Transparency International, projevil dne 13. prosince 2015 v Otázkách Václava Moravce  nevoli nad způsobem, jakým orgány činné v trestním řízení zacházejí s Alenou Vitáskovou, předsedkyní Energetického regulačního úřadu, která se má zřejmě stát jediným obětním beránkem za obrovské plýtvání veřejnými prostředky v tzv. solárním boomu, s jehož vznikem  a s nepravostmi při udělování licencí fotovoltaickým elektrárnám nemá nic společného. Nikdo se nezajímá o odpovědnost lidí, kteří nejdříve nastavili rozhazovačné cenové podmínky, a pak připustili zpřístupnění zvýhodněných výkupních cen za elektřinu některým nedostavěným elektrárnám, které na ně neměly právní nárok.  Zatímco Alena Vitásková stojí před soudem za to, že údajně zavinila neodebrání neoprávněně vydaných licencí dvěma elektrárnám v majetku rodinného klanu „slováckého miliardáře“ Zdenka Zemka a státní zástupce Radek Mezlík pro ni žádá  trest odnětí svobody v trvání 9 let a peněžitý trest ve výši 10 milionů Kč, její předchůdce Josef Fiřt a jeho nejbližší spolupracovníci Blahoslav Němeček a Antonín Panák, za jejichž vlády Energetický regulační úřad licence vydal, vystupují u soudu jako svědci obžaloby. Na doplnění Ondračkova lamenta dodávám, že přesně podle přísloví „zloděj křičí: chyťte zloděje“ trestní oznámení v této věci podal právě výše zmíněný Antonín Panák.

Sdílím nevoli Davida Ondračky. Na jím vyzdvižené podivnosti jsem soustavně upozorňoval v sérii článků Jak probíhá monstroproces I-X, jimiž jsem provázel soudní řízení od samého začátku dne 2.června 2014 ( http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2014053001) až do skončení závěrečných řečí dne 11.prosince 2015 (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/12/jak-probiha-monstrproces-dil-x.html) . Můj osamělý hlas, šířený pouze prostřednictvím internetových serverů, ovšem daleko nedolehne. Vyjádření obecně respektovaného šéfa protikorupční Transparency International by ale mohlo přimět příslušné činitele, aby se zamysleli nad tím, zda nejsou v tomto případě orgány činné v trestním řízení zneužívány k jinému než veřejnému prospěchu. Účast Antonína Panáka na spuštění řízení zakládá podezření, že prvotním účelem je pomsta za drzost, s kterou Alena Vitásková přijala funkci, na kterou se těšil kdosi z bývalého vedení. Ostatně její stíhání  je pro ně výhodné i proto, že  odvádí pozornost od jejich vin.

Lidí, kteří mají zájem o její skalp, je ovšem více. Jsou to především majitelé fotovoltaických elektráren, na které její úřad podal trestní oznámení, nebo dal podnět nejvyššímu státnímu zástupci k podání žalob ve veřejném zájmu na odnětí licence. Paradoxně by k nim mohli patřit i Zemkovi, kteří sdílejí s ní lavici obžalovaných, protože zpochybnila licence některých dalších fotovoltaických elektráren v jejich majetku ( to by jistě neudělala, kdy byla podjatá v jejich prospěch, jak bez ohledu na výsledky dokazování stále tvrdí žalobce).

Na jméno jí nemohou přijít nositelé projektu zřizování bioplynových stanice, soustředění kolem poslance Milana Urbana, kteří počítali se spuštěním obdobného způsobu finanční podpory, jenž tahá peníze ze státního rozpočtu i rodinných prostředků ve fotovoltaickém byznysu. Alena Vitásková jim tvrdě zkřížila cestu.

Pomsta je zdařilá i  v případě, že by Alena Vitásková a Michaela Schneidrová  nakonec dosáhly zproštění viny. Tím, že žalobce spojil jejich kauzu s případem účastníků úsilí o získání licencí do 31. prosince 2010, se jim postaral o významné navýšení nákladů na obhajobu a ztráty času a prodloužení doby snášení stresu z trestního stíhání. S vydáním licencí neměly nic společného a z celkového času soudního řízení na ně připadl jen zlomek. Zvlášť tvrdý dopad měla zlomyslnost žalobce  na bývalou ředitelku licenčního odboru ERÚ Michaelu Schneidrovou, která byla podle ustanovení zákona o státní službě postavena mimo službu s polovičním platem. Trestní stíhání ji za těchto okolností doslova ruinuje. Žalobce ovšem poškodil i stát, protože účast na řízení jim odčerpávala síly, které by jinak věnovaly svému úřadu.

Podezření, že stíhání Aleny Vitáskové vedle nápadného nezájmu o viny bývalého vedení ERÚ posiluje i skutečnost, že v jiném případě stejný žalobce odložil trestní oznámení ve věci neoprávněného vystavení licence elektárně, která měla do dokončenosti velmi daleko.

V této souvislosti je vhodné si připomenout, že chomutovské elektrárny Zemků skutečně stály a asi je pravdivé vyjádření Zdeňka Zemka st. jako svědka před soudem, že hodnota dokončovacích prací u investice ve výší přibližně 1,4 mlrd. Kč je několik desítek tisíc Kč.

Důkazem jsou velmi kvalitní družicové fotografie NASA z 27. prosince 2010, které z pochopitelných důvodů nepoužil jako důkaz žalobce (má podle trestního řádu povinnost vést dokazování ve prospěch i v neprospěch obviněných, ale to platí jen v pohádkách) a z nepochopitelných důvodů obhajoba.

Tendenční je i postup výpočtu způsobené škody a určení původce škody, přičemž právě neobvykle vysokou škodou odůvodňuje žalobce návrh na uložení drakonických trestů. Příjmy fotovoltaických elektráren jsou zatíženy vysokou srážkovou daní. Z laického pohledu by o ni měla být snížena bona fide škoda, způsobená neoprávněným udělením licence, ale žalobce to neuznává. V daném případě ale vznikla pochybnost, zda škoda skutečně vznikla, a to v příčinné souvislosti s vydáním licence v noci dne 31.prosince 2010. Podle platného cenového rozhodnutí podmínkou pro vznik nároku na zvýhodněnou výkupní cenu není jen vydání licence do konce r.2010, ale také dodávky energie do sítě ještě v r.2010. Tuto podmínku přirozeně nemohli Zemkovi splnit, protože slunce o silvestrovské noci nesvítilo. Vyplácení podpory pro obnovitelné zdroje není ale v gesci Energetického regulačního úřadu. Pokud tedy poskytovatel podporu vyplácel, činil tak na vlastní riziko a bez právního důvodu. Vznikla-li škoda, přímým viníkem není ERÚ. V současnosti vede ERÚ t,zv. sporné řízení, jehož možným  výsledkem může být vrácení vyplacené podpory (nedošlo-li k promlčení) a zastavení jejího poskytování do budoucna. Již od r.2013 se za elektřinu z obou elektráren vyplácí snížená cena, takže škoda v žádném případě ani zdaleka nemůže dosáhnout žalobcem vypočítané výše.

Ukládáním drakonických trestů žalobce nezohlednil viktimologické zavinění státu. Stát nabídl podnikatelům příležitost k dosažení nemravně vysokých zisků. Povzbudil je k spuštění nákladných investičních záměrů, na jejichž financování si většinou museli vzít úvěr (v případě předmětných elektráren jde o celou miliardu Kč). Pak 8. listopadu 2010 bez varování změnil pravidla s účinností od 1.ledna 2011. Investorům navíc nepřálo počasí, které bránilo v provádění zemních prací. Stavby, které by se za jiných okolností v pohodě dokončily během prvního čtvrtletí r.2011, musely být dokončeny ve zkrácené lhůtě. Z toho vyplynul chaos a mimořádný počet žádostí o udělení licence v posledních dvou měsících r.2010, jejichž řádné vyřízení ERÚ nezvládl. Vytvořilo se ale také korupční prostředí. Přirozeně, nelze tolerovat pokusy o padělání potřebných listin, ale investoři by neměli být postiženi za nedodělky řádově v promilích pořizovací ceny, ani úředníci za přimhouření oka nad nimi.

Na lavici obžalovaných usedlo 10 hříšníků. Média ale svedla pozornost veřejnosti k osobě Aleny Vitáskové a také žalobce jí a její podřízené Michaele Schneidrové věnuje 11 z 27 stran obžaloby. Česká televize opakovaně odvysílala lživou zprávu, že má být potrestána za neoprávněné vydání licencí, když ve skutečnosti v době jejich vydání ještě netušila, že se někdy stane předsedkyní ERÚ.

Nemám pochyby o tom, že žalobce i média Aleně Vitáskové účelově křivdí, protože kdosi rozhodl, že musí být odstraněna z cesty, aby nepřekážela dalšímu tunelování veřejných prostředků na trhu s energiemi a aby stále nepřipomínala podezřelé začátky solárního boomu. Přesto nejtragičtější postavou dramatu není Alena Vitásková, ale bývalá ředitelka licenčního odboru Michaela Schneidrová. Tuto drobnou ženu vyvedli policisté ve speciálně uzpůsobených „medvědech“ z budovy před očima všech spolupracovníků, záměrně vyhnaných z kanceláří. Naštěstí si tentokrát špatně „ošéfovali“ vazební řízení, takže ji nakonec po 60 hodinách v cele předběžného zadržení museli propustit ke stíhání na svobodě.

Michaela Schneidrová se stala ředitelkou odboru v krizové situaci, kdy audit, nařízený Alenou Vitáskovou, k jejímu velkému překvapení odhalil, že funkce ředitele licenčního odboru není obsazena a pracovník, který ji vykonává, se za ředitele bez právního důvodu jen vydává.

V té době již bylo podáno Panákovo trestní oznámení a jeho podřízenými bylo připraveno rozhodnutí o povolení obnovy licenčního řízení chomutovských elektráren, které ale nikdo neměl odvahu podepsat z obav z možnosti vyvolání  arbitráže. Rozhodnutí podstrčili Michaele Schneidrové v domnění, že nerozkoukané hloupé děvče se bez rozmýšlení chopí pera. Spis, který měla při nástupu k disposici, jí odebrali, ale pozdě: to jej již měla prostudovaný. Držel ho pak ve skříni Antonín Panák, který neměl status oprávněné osoby. Pánové netušili, že mají proti sobě velmi inteligentní a tvrdou mladou ženu, s kterou nelze snadno manipulovat. Po seznámení s ním pochopila, že pro odebrání licence nejsou dány nezpochybnitelné podmínky. Současně si uvědomila, že odebrání licence by bylo pro holding rodiny Zemků likvidační a zcela jistě by vyvolalo mezinárodní  arbitráž, jež by pro stát nemusela dopadnout dobře. Dožadovala se výsledku zahájeného trestního řízení, protože pouze rozhodnutí soudu o spáchání trestného činu při vydání správního rozhodnutí je absolutně nezpochybnitelnou podmínkou pro jeho zrušení, proti jejímuž použití by odpor arbitráží nejspíš neuspěl. Na jejích ramenou ležela těžká odpovědnost. Škoda, způsobená odnětím licencí, by byla neodvratná. Naopak řízení o obnově licenčního řízení by bylo možné obnovit později, až do vypršení tříleté promlčecí lhůty, pokud by k tomu byl důvod. Rozhodla se jít cestou nejmenší způsobené škody a rozhodnutí o obnově licenčního řízení nevydala. Je pravda, že se pokoušela konzultovat rozhodnutí s Alenou Vitáskovou, ale ta ji odbyla s tím, že není právník, nezná spis a odkázala ji na nadřízeného Antonína Panáka.

Představa žalobce, že Alena Vitásková mohla a měla Michaele Schneidrové vydání jejího rozhodnutí zakázat, svědčí o neznalosti pravidel vnitřního řízení ERÚ: předsedkyně ERÚ jako orgán 2. stupně nesmí dávat pokyny nezávislým orgánům 1. stupně, pouze je může zkoumat a případně rušit nebo potvrzovat ve správním řízení, pokud k němu dojde. Stejně nesmyslná je jeho víra, že obě ženy jednaly cíleně ve prospěch Zemků, s nimiž měly mít blízké vztahy. Jeho domněnku dle mého laického názoru zcela  vyvrací dokazování před soudem.

Zdá-li se někomu trest odnětí svobody v trvání devíti let nepřiměřený pro Alenu Vitáskovou, její podřízená je na tom hůř: žalobce ji chce poslat do vězení s ostrahou na deset let a zatížit ji peněžitým trestem ve výši jednoho milionu korun.

Ačkoli se nezabývám počínáním, jež vedlo k podivnému vydání licencí o silvestrovské noci, přece jen mě zaujal osud malé úřednice Ilony Floriánové, kterou nadřízený přiměl setrvat na pracovišti do pozdních hodin a vydat licence, zatímco sám se chytře vytratil na lyžařskou dovolenou a pouze telefonem kontroloval její kroky. Nevěřím, že si dobrovolně prodloužila směnu, protože ji těšila možnost poškodit spotřebitele a stát. Kdyby odmítla poslušnost a zamkla kancelář na konci pracovní doby, nedostala by se nikdy před soud a následně by nevznikl důvod k trestnímu stíhání Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové.  Zemkovi by nejspíš získali licence počátkem r.2011.  Nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let ve věznici s dozorem je krutou odměnou za poslušnost nadřízených. Je pravda, že jde o souhrnný trest, zohledňující podmíněné odsouzení v jiné kauze, ale uložení nepodmíněného trestu není ani v tomto případě bezpodmínečně nutné. Znám policejní provokatérku, která dostala za podvody šest podmíněných trestů za sebou a teprve sedmé a osmé odsouzení ji odeslalo do domu na Rozkoši (pozn.:vtipná adresa ženské věznice ve Světlé n.S.)

Nad tím vším budou obžalovaní přemýšlet s úzkostí přes celé Vánoce a novoroční svátky. Mají to jako speciální bonus za průtahy v soudním řízení. Někteří si možná vzpomenou, že jsem odsunutí  rozsudku do r.2016 předjímal. Ostatně, kdyby senát Aleše Novotného zprostil obžaloby Alenu Vitáskovou ještě před koncem roku, hrozba postavením mimo službu od  1.ledna 2016 by se rozplynula jako dým… 


Zdeněk Jemelík, Diaes Irae

Vyšlo dne 14.2.2016 na mém bloggu, na webu spolku Šalamoun, Rukojmi, Faktech24, Parlamentních listech, Neviditelnem psu a na Virtually

Dne 22.února 2016 se u Krajského soudu v Brně uzavře vyhlášením rozsudku prvostupňové hlavní líčení ve věci, oficiálně označené  jako případ obž. Vladimíra Čimpery & spol., zahájené 2. června 2014. Vlastně se jedná o dvě kauzy, ke škodě obž. Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové spojené do jednoho procesu. Prvá z nich se týká podezřelého vydání licencí Energetickým regulačním úřadem (dále jen ERÚ) na provoz dvou chomutovských solárních elektráren v majetku rodinného klanu „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka v noci dne 31. prosince  2010. Původně v ní figurovalo osm obžalovaných, z nichž bývalý  ředitel licenčního odboru ERÚ dlouhodobě onemocněl. Jeho věc byla proto vyčleněna do samostatného řízení. Tento rozsudek se ho nebude týkat. V druhé jde o vydání rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 13.února 2012 o zastavení řízení o povolení obnovy procesu vydání licencí, jímž bylo dočasně zabráněno jejich odebrání.

Ne-li pro všechny, pak nejspíš aspoň pro některé obžalované bude 22.únor 2016 dnem hněvu a soužení, neboť žalobce pro ně žádá poměrně vysoké tresty odnětí svobody, doplněné  peněžitými tresty (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/12/jak-probiha-monstrproces-dil-x.html). Pozornost novinářů se jistě soustředí hlavně k rozsudku nad předsedkyní ERÚ Alenou Vitáskovou, pro kterou žalobce žádá trest odnětí svobody v trvání devíti let a peněžitý trest ve výši 10 milionů Kč. Ještě přísnější je k ředitelce licenčního odboru ERÚ Michaele Schneidrové, která by měla podle jeho přání jít do vězení na deset let a k tomu zaplatit 1 milion Kč.

Průběhem řízení jsem se zabýval od jeho začátku v řadě článků, soustředěných na mém bloggu (http://www.jemelikzdenek.cz). Ve snaze zasadit očekávaný rozsudek do souvislostí chci proto pouze upozornit na několik zajímavých skutečností, které by mohly uniknout čtenáři při rychlém seznamování s jejich obsahem.

Tento proces připomíná neblaze proslulou kauzu Opencard. Uskutečnění řízení o vydání licence pro zmíněné elektrárny dne 31. prosince 2010 umožnilo bývalé vedení ERÚ v čele s předsedou Josefem Fiřtem, které nadto mohlo zahájit řízení  o odebrání licencí již 2. ledna 2011, ale nezahájilo.  Z jeho členů  byl ale stíhán a dostal se před soud pouze bývalý ředitel licenčního odboru, jehož věc byla ze zdravotních důvodů vyčleněna do samostatného jednání. Nápravu nepřístojnosti přenechali Aleně Vitáskové, která do úřadu nastoupila až 1.srpna 2011, a dokonce ji ani na problém neupozornili a zatajili před ní trestní oznámení, které podal člen bývalého vedení, pozdější místopředseda ERÚ. Jako laik si myslím, že na lavici obžalovaných chybí tři bona fide viníci.

Na rozdíl od několika dalších solárních elektráren, jež získaly licenci v prosinci r.2010, ač do dokončení výstavby měly ještě hodně daleko, obě chomutovské elektrárny byly v podstatě dostavěny. Je to zřejmé z fotografií, pořízených z družice NASA, na nichž je zřetelně vidět plochu, pokrytou tisíci panelů. O použití fotografií jako důkazu neměla z nepochopitelných důvodů zájem obhajoba, z pochopitelných ani žalobce. Jde o investiční akci s nákladem 1,3 miliardy Kč, kryté z velké části úvěrem zahraniční banky. Je sporné, zda nedodělky v hodnotě několika desítek tisíc Kč, které nepřekážely spuštění elektráren, by byly tím správným důvodem pro nevydání licencí.

 Přímo trapnou okolností je ovšem zjištění, že celé pachtění za získáním licence ještě v r.2010, beztak zpochybněné předložením ERÚ padělku revizní zprávy, bylo zhola zbytečné, neboť vydání licence v r.2010 bylo jen jednou z podmínek pro přiznání nároku na subvencovanou vyšší cenu za dodanou elektřinu, zatímco další podmínka – zahájení dodávek energie do sítě ještě v r.2010 – nebyla naplněna. Operátor trhu s elektřinou platí za elektřinu z předmětných elektráren cenu podle ceníku pro r.2011. Ostatně licence byly odebrány rozhodnutím ERÚ ze dne 17.ledna 2014 a nahrazeny jinými. Za těchto okolností je výpočet škody, o který se opírá žalobce, zcela zmatečný.

Obžalované Alena Vitásková a Michaela Scheidrová měly podle žalobce jednat ve prospěch rodinného klanu Zemků, s jehož příslušníky se mají dobře znát. Domněnka o jejich spojení ale byla dokazováním vyvrácena. Ostatně ERÚ v případě jiných solárních elektráren Zemků choval nepřátelsky: podal návrhy na odebrání licencí soudem a  není jasné, proč právě v případě těchto dvou zařízení by měl projevovat mimořádnou vstřícnost.

Odpovědnost za neodebrání licence na provoz obou elektráren leží na bedrech bývalé ředitelky licenčního odboru ERÚ Michaely Schneidrové. Byla to skutečně těžká odpovědnost. Kdyby vyhověla podnětu a odebrala oběma elektrárnám licence, nezpůsobila by snížení ceny odebrané elektřiny, ale úplné zastavení výroby a příjmů za ni. Vzhledem k obrovskému zátížení bankovním úvěrem by Zemkovu „impériu“ hrozil krach a není vůbec jisté, že  by stát uspěl v arbitráži  s postiženými firmami a úvěrující bankou. Škody z jejího rozhodnutí by byly v každém případě obrovské. Neodebrání licencí bylo možné napravit novým rozhodnutím v případě zjištění, že při jejich vydání došlo k trestnému činu (trestní řízení již běželo). Škody způsobené sporný rozhodnutím o odebrání by ale byly nevratné. Rozhoduutí o obnově licenčního řízení, směřující k odebrání licencí, připravilo již  bývalé vedení, ale nikdo z tehdejších odpovědných neměl odvahu je podepsat. Čekali, až je budou moci podsunout  “nerozkoukané hloupé holce”, ale nepočítali s tím, že narazí na chytrou a tvrdou odbornici, která se vzepře.

Nejvýznamnější specialitou tohoto procesu je ovšem skutečnost, že je součástí “honu na lišku”, jehož obětí má být mnohými nenáviděná předsedkyně ERÚ Alena Vitásková. Pokusy o její vytlačení z funkce jsou téměř stejně složité jako Rubikova kostka. Pravomocné odsouzení v této kauze je jen jedním z možných nástrojů k její likvidaci, nikoli jediným. Posloužila i novela energetického zákona, kterou byla funkce nezávislého předsedy ERÚ s účinností od 1.července 2017 nahrazena pětičlenou radou – souborem pěti krásných “trafik”- personálně závislou na ministrovi průmyslu a obchodu (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/04/pet-bajecnych-trafik.html). Jinou cestou mělo být její podřízení zákonu o státní službě, který by ji jako osobu trestně stíhanou postavil mimo službu. Na tuto cestu se ji snaží poslat ministerstvo vnitra, zatímco někteří jiní členové vlády s tím nesouhlasí (http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/spada-vitaskova-pod-sluzebni-zakon-resit-to-bude-legislativni-rada-vlady-1269196). Spor není dosud ukončen. Jisté je pouze to, že Alena Vitásková nesloží slib, předepsaný tímto zákonem. Další past na ni nastražil jihlavský okresní státní zástupce, který na ni podal obžalobu kvůli tomu, že jmenovala bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou místopředsedkyní ERÚ a svěřila jí dozor nad právní agendou úřadu (http://www.jemelikzdenek.cz/2016/01/drama-drze-holky-na-zabiti-se-blizi.html). Akce byla zahájena demonstrací síly, spočívající v razzii 31 policistů, kteří přišli do provozoven úřadu hledat jmenovací dekret Renaty Vesecké a při té příležitosti provedli oblíbené “pytlování” listin a zabavování počítačů (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/05/stale-dal-ve-stylu-nagygate.html). Následně požadovali různá vysvětlení od pracovníků úřadu v rozsahu několika set hodin práce. Hlavní líčení nebylo dosud nařízeno.

Jedinou oporou Aleny Vitáskové je prezident republiky Miloš Zeman, který ji nehodlá odvolat z funkce. Rozhodování soudu ovšem ovlivnit nemůže a případný nástup výkonu trestu by neodvrátil.

Aktuální důkazní situaci ve věci Aleny Vitáskové po závěrečných řečech nemohu samozřejmě hodnotit, ani nemohu předjímat soudní rozhodnutí. Jednoznačně je ale jisté, že senát Krajského soudu v Brně je v nemilé situaci. V případě, že nepošle Alenu Vitáskovou za mříže, i kdyby jí uložil podmíněný trest, vyvolá nevoli mnoha vlivných lidí. Naproti tomu v případě jejího odsouzení ze sebe nikdy nesmyje podezření, že splnil politickou zakázku a ulpí to na něm, i když bude ve skutečnosti rozhodovat nezávisle a s čistým svědomím. Objektivně vzato by odsuzující rozsudek splněním zakázky skutečně byl, byť si ji soudci nejspíš neuvědomují.