Monstrproces u KS Brno I

21.04.2016 | Zdeněk Jemelík

Ponechám stranou ostatní výhrady k jeho představě tří sloupů moci, avšak neodpustím si ještě poznámku, že při pohledu na dění v naší drahé vlasti mi už dlouho připadá jako přiléhavější označení  „sloupy bezmoci státu“.

Václav Klaus bystrozrace odhalil, že moc soudní se pokouší o rozpínání na úkor moci výkonné a začal národ strašit hrozbou nastolení „soudcokracie“. Do jisté míry měl pravdu, ale větší nebezpečí se rodí o kousek dál. Zdá se, že se jako česká specialita začíná drát na světlo čtvrtý sloup, o němž baron Montesquieu ve své době nemohl nic vědět. Vlastnosti „sloupu“ postupně nabývá státní zastupitelství, které pluje volně v soustavě prvků bezmoci státu.

Stát nedrží státní zastupitelství pevně na opratích, což svádí nejrůznější skryté síly k pokusům o jeho využití či spíše zneužití pro uplatnění skupinových zájmů. A jeho vedoucí pracovníci jim dle okolností někdy čelí, jindy vycházejí vstříc. Souběžně sílí snahy státní zástupců o formální posílení nezávislosti úřadu na jiných složkách státu a v praxi se státní zastupitelství stále častěji stává aktivním činitelem dění ve státě, do jehož chodu zasahuje s razancí nájezdů Hunů. Zatímco „kauza Čunek“ byla celkem ojedinělým výstřelkem, v poslední době se „nájezdy“ opakují v kratších intervalech.  

Poprvé po dlouhé době zahřmělo zatčením Davida Ratha v režii severočeských žalobců a následným  spuštěním stíhání jeho a jeho společníků, které se rozvíjí v příběh s koncem v nedohlednu.

Než se veřejnost stačila vzpamatovat z údivu nad bleskovým koncem mocného středočeského hejtmana, v noci z 12. na 13. června 2013 smetl vládu policejní zásah nevídaných rozměrů, řízený Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci. Po něm se dostavil dominový efekt pádu dalších orgánů a mocných osob, jehož důsledky se blíží účinkům nekrvavého puče.

Dosud nevíme, kdy a čím tato monstrózní akce skončí a již je zde další pohroma: žalobce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci žene před soud skupinu deseti obžalovaných, zapletených do podezřelého zvýhodnění rodinného klanu miliardáře Zdenka Zemka, podnikajícího v solárním byznysu.

V průběhu přípravného řízení vyšetřovatel se souhlasem dozorujícího státního zástupce dodatečně přidal k původním devíti obviněným Alenu Vitáskovou, předsedkyni Energetického regulačního úřadu, jinak považovanou za jednu ze dvou nejmocnějších českých žen, srovnatelnou s pražskou vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou. Následně se dostala mezi obžalované.

Alena Vitásková je trnem v oku mnoha majitelům fotovoltaických elektráren, jež její  úřad ohrožuje přezkumem uzavřených licenčních řízení s možností odebrání licencí. Hrozí jim z toho miliardové ztráty příjmů. Aleně Vitáskové se proto dostalo výhružek, kvůli nimž jí stát přidělil ochranku. 

Žít a pracovat v obavách o osobní bezpečnost je psychicky velmi náročné. K tomu paní předsedkyni přibyla další zátěž: žalobce ji ohrožuje návrhem na uložení trestu odnětí svobody v trvání 5-12 let. Alena Vitásková je patrně hodně tvrdá žena, ale přece jen život pod dvojím tlakem se může promítnout do její pracovní výkonnosti a zprostředkovaně do chodu významného státního úřadu. Odsouzení byť k podmíněnému trestu by znamenalo její odchod z funkce. Bez ohledu na to, jak tato záležitost skončí, výsledkem je v každém případě destabilizace Energetického regulačního úřadu právě v době, kdy to stát nejméně potřebuje. Žalobce tak vyhovuje – věřme, že neúmyslně - tužbám kriminálních živlů mezi podnikateli ve fotovoltaickém byznysu.

Přidáním Aleny Vitáskové mezi obviněné se začal tento případ podobat kauze „Opencard“, v které žalobci stíhají bývalého primátora Bohuslava Svobodu a jeho souputníky (netvrdím, že neprávem), zatímco zřizovatelé tohoto velkolepého „tunelu“ stojí (aspoň z pohledu z vnějšku) mimo zorné pole orgánů činných v trestním řízení a potížím obviněných se škodolibě usmívají.

„Kauza Vitásková“ se zrodila po komplikovaném „porodu“ o silvestrovské  noci r.2010, kdy pověřená úřednice Energetického regulačního úřadu ve zmatku a časové tísni podlehla naléhavým doporučením nadřízeného a vydala licence na provoz fotovoltaických elektráren společnostem Saša-Sun s.r.o. a Zdenek-Sun s.r.o., vlastněným akciovou společností rodiny Zemků. Datum 31.prosince 2010 bylo pro podnikatele ve fotovoltaice magické. Kdo stihl uvést a poprvé připojit k síti své zařízení do půlnoci toho dne, si zajistil na dobu dvaceti let cenu 12.500 Kč/MWh dodané elektřiny. Kdo to nestihl, měl smůlu: cena je jen 5.500 Kč/MWh.

Zemkovi investovali do vybudování elektráren více než miliardu Kč. Náklady zčásti kryli úvěrem od německé Commerzbank AG. Získání licence až po 1.lednu 2011 by snížilo plánované tržby a znesnadnilo splácení úvěru. S dohotovením zařízení  se ale dostali do nepříjemného skluzu, který v důsledku nepřízně počasí a také nenechavosti vandalů doháněli na poslední chvíli a s velkými potížemi. Nastal proto závod s časem, při němž se nehledělo  na právní čistotu prostředků k včasnému dosažení cíle. Žádosti o udělení licence byly doloženy podvodnými revizními zprávami a také splnění technických nároků na uznání provozuschopnosti elektráren bylo až do poslední chvíle sporné. Kdyby  Energetický regulační úřad po kontrole, uskutečněné 20. prosince 2010, vydání licencí odmítl, jednal by přesně v souladu se správním řádem . Jenže úředník, který měl věc „pod palcem“, umožnil pokračování licenčního řízení a dokonce zavázal úřad k vydání konečného rozhodnutí do 31.prosince 2010, ač nemusel.

Stavem řízení k žádostem o vydání licencí pro výše zmíněné elektrárny se zabývali tehdejší nejvyšší úředníci Energetického regulačního úřadu na poradě dne 28.prosince 2010. Zúčastnil se jí  předseda ERÚ Josef Fiřt, místopředseda Bohuslav Němeček, ředitel legislativněsprávní sekce Antonín Panák  a ředitel licenčního odboru Luděk Pražák. Pouze posledně jmenovaný zastával názor, že by úřad měl licence vydat a dožadoval se nové obhlídky zařízení, kterou chtěl uskutečnit 31.prosince 2010. Souhlasu se nedomohl. Přesto obhlídku zorganizoval. Její výsledek nebyl zcela jednoznačný, nicméně licence byly přesto vydány.

Předseda úřadu Josef Fiřt nechal svévoli  Luďka Pražáka bez odezvy. Nepodnikl opatření k odebrání licencí. Z hlediska správního práva  vedení úřadu zachovalo nečinnost až do 1.července 2011, kdy na základě policejního upozornění úřad zahájil řízení o povolení obnovy licenčního řízení. Zde jsou tedy kořeny problému, kvůli němuž byla nakonec obžalována i Alena Vitásková, která v době vydání licence ještě ani netušila, že se dostane do  čela Energetického regulačního úřadu.

Výchozí část skutkového děje sice žalobce popsal, ale otázku trestní odpovědnosti účastníků porady z 28. prosince 2010 buď neřešil vůbec nebo příznivě pro zmíněné úředníky, ač bez jejich nečinnosti by k pozdějšímu protiprávnímu jednání obžalovaných nedošlo. Ovšem kdyby zasáhl předseda Josef Fiřt a vynutil si poslušnost, Alena Vitásková by později nedostala ani teoretickou příležitost dopustit se žalovaného jednání. Zejména by se předešlo škodám, možná způsobeným neoprávněným vydáním licencí. Jenže tak už to bývá: státní zástupci občas holdují „výběrovému“ přístupu ke spravedlnosti, jenž je v zásadě nespravedlivý.

Nicméně jednomu z účastníků porady přece jen nedalo svědomí spát a později se pustil do sólové akce, směřující k nápravě prosincových nepřístojností. Antonín Panák podal v tichosti v březnu 2011 kvůli vydání licencí trestní oznámení. Od toho okamžiku začala pod licenčním řízením tikat časovaná nálož. Proč nešel k nápravě cestou správního řízení, ale trestním oznámením, mi není známo. Chtěl-li tím vyjádřit nedůvěru k tehdejšímu vedení úřadu, svědčilo by to o správnosti mé úvahy o zanedbání možné trestní odpovědnosti bývalého vedení Energetického regulačního úřadu.

V červnu r.2011 policie vyzvala Energetický regulační úřad k přezkoumání prosincových licenčních rozhodnutí a 1. července 2011 bylo zahájeno správní řízení o povolení obnovy licenčního řízení.

Za tohoto stavu věcí nastoupila 1. srpna 2011do čela úřadu Alena Vitásková a zakrátko odvolala ředitele licenčního odboru. Na jeho místo jmenovala Michaelu Schneidrovou, kterou znala ze svého předešlého působiště. Tak došlo k přetržení souvislého řetězce rozhodování současně na dvou vrcholových pozicích v úřadu.

Antonín Panák –tehdy již místopředseda úřadu- neřekl Aleně Vitáskové o trestním oznámení. Ani o problémech s licencemi pro fotovoltaické elektrárny rodiny Zemků se nedověděla hned po nástupu.

Antonín Panák pokračoval v jednání, směřujícímu k odebrání výše zmíněných licencí. Připravil koncept rozhodnutí licenčního odboru o povolení řízení o obnově licenčního řízení. Ani majitelé elektráren nespali a  snažili se odvrátit možné odebrání licencí. Dodali další listinné důkazy o dokončenosti elektráren k 31. prosinci 2010 a nová ředitelka licenčního odboru Michaela Schneidrová na jejich základě s vědomím nesouhlasu místopředsedy ERÚ Antonína Panáka dne 13. února 2012 řízení o povolení obnovy zastavila. O záměru předem uvědomila Alenu Vitáskovou e-mailem. Žalobce vyvodil na základě pravidel formální logiky, že bez souhlasu nebo přímého pokynu paní předsedkyně by si nedovolila jít proti názoru přímého nadřízeného. Protože obě dámy měly v minulosti co do činění s majiteli sporných elektráren, podezřívá je z vědomého jednání v jejich prospěch.

Kvůli rozhodnutí Michaely Schneidrové došlo k ostré výměně názorů mezi Antonínem Panákem a Alenou Vitáskovou, po které se jejich vztahy zhoršily do té míry, že místopředseda ERÚ ukončil působení v úřadě. Avšak než odešel, upozornil na případ Nejvyšší státní zastupitelství ČR a poskytl mu příslušný licenční spis. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman pak v srpnu r. 2012 podal proti Energetickému regulačnímu úřadu správní žaloby z veřejného zájmu na odebrání licencí.

Začátkem srpna r. 2012 policie vyslechla v dané věci Alenu Vitáskovou jako svědkyni, čímž ji přivedla k pochopení vážnosti věci a k osobnímu seznámení s podrobnostmi licenčního řízení. V říjnu následovalo zrušení únorového rozhodnutí Michaely Schneidrové o zastavení řízení o povolení obnovy licenčního řízení. O dva dny později jí policie sdělila obvinění.

Říjnové rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu vyvolalo bitvu právníků. Majitelé elektráren se od té doby snaží využít všech dostupných právních prostředků k brzdění zahájeného správního řízení. Proto rozhodnutí o obnovení licenčního řízení padlo až v únoru r. 2013. V březnu pak policie sdělila obvinění také Aleně Vitáskové.

Bitva právníků pokračuje, takže správní řízení v Energetickém regulačním úřadu nebylo dosud ukončeno a ani správní soud nedospěl k prvostupňovému rozhodnutí.

Bez ohledu na nedokončenost obou správních řízení a na zásadu, že použití nástrojů trestního práva má přijít na řadu teprve v případě, že není jiné východisko, žalobce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Radek Mezlík poslal 19. září 2013 Krajskému soudu v Brně obžalobu.

Vznikla zvláštní situace prolínání řízení trestního a správního. Ve všech třech zahájených procesech bude nutné odpovědět na výchozí otázku, zda vydáním licencí na provozování fotovoltaických elektráren společností Saša-Sun s.r.o. a Zdenek-Sun s.r.o. dne 31. prosince 2010 došlo k porušení zákona. V případě kladné odpovědi dojde na otázku, zda lze v těchto konkrétních případech použít na ponechání licencí v platnosti ustanovení správního řádu, podle něhož úřad může upustit od odebrání licence, pokud ji její držitel přijal v dobré víře a jejím odebráním by utrpěl újmu, která by byla v zřejmém nepoměru ke škodám, způsobeným třetímu účastníkovi nebo veřejnému zájmu. Kvalita nástrojů poznání bude pravděpodobně v každém typu řízení jiná.

K nalezení odpovědí na otázky pravděpodobně nedojde ve všech třech procesech ve stejnou dobu. V krajním případě může vyjít z každého řízení jiná odpověď. K prvostupňovému rozhodnutí u trestního soudu nejspíš dojde dříve, než ve správních řízeních. Opravná řízení mohou trvat několik měsíců i let.  Je tak určité nebezpečí, že prvostupňový rozsudek trestního soudu bude odporovat pozdějším výstupům ze správního řízení. V úvahu připadá jak nespravedlivé odsouzení, tak neoprávněné zproštění obžaloby. Z tohoto pohledu  mi jako laikovi připadá, že z hlediska záruk objektivního rozhodování trestního soudu byla  obžaloba podána předčasně a mimo to nezasáhla celý okruh možných podezřelých. Tím netvrdím, že odsouzení některých z obžalovaných je předem vyloučeno.


Martin Stín, Ultima ratio

Vyšlo 3.4.2014 na Politikonu  jako 519. sloupek, dále na webu spolku Šalamoun, na Virtually, Parlamentních listech, NetMedium a na Neviditelném psu

Nástroje trestního práva mají být ultima ratio, tedy poslední prostředek, který se použije k nápravě narušených poměrů. Zní to vznešeně, dobře se to poslouchá, ale ve Švejkolandu to má stále více význam pouhé prázdné fráze. Od beztak pokulhávající vlády práva se pozvolna vyvíjíme v zemi nadvlády policistů, státních zástupců a soudců, na které si nikdo nedošlápne. Pro ně jsou naopak nástroje trestního práva prima ratio, první prostředek, po němž se sahá.

Čerstvě jsem si to uvědomil, když jsem v úterý 1. dubna 2014 četl na serveru Aktuálně.cz jásavý titulek  „Malé vítězství žalobců: Soud s Vitáskovou začne v červnu“ (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-s-vitaskovou-zacne-v-cervnu/r~608b204eb97a11e384150025900fea04/). Právě tento případ je totiž názornou ukázkou nadřazení trestního práva nad právo civilní, přesněji právo správní. Mimochodem: titulek je zavádějící. Oficiálně se kauza označuje jako „Trestní věc proti Vladimír Čimpera a spol.'' a před soudem stane 10 obžalovaných.

Základem souzeného skutkového děje  v procesu, který proběhne u Krajského soudu v Brně, je vystavení licencí pro provoz dvou fotovoltaických elektráren rodiny miliardáře Zdeňka Zemka v nočních hodinách dne 31.prosince 2010, v posledních minutách, v nichž bylo možné získáním licence si zajistit poskytování nemravně vysoké výkupní ceny. Státní zástupce, který si troufá rozumět podmínkám provozuschopnosti fotovoltaických elektráren lépe než odborníci z Energetického regulačního úřadu, je přesvědčen, že obě elektrárny získaly licence a tím cenové zvýhodnění protiprávně. Obvinil celou skupinu pracovníků Energetického regulačního úřadu, kteří se na jejich vydání podíleli. Ušetřil jen tehdejšího předsedu úřadu Josefa Fiřta a místopředsedu Blahoslava Němečka, kteří příslušnému referentovi ukončení zmíněného licenčního řízení v posledních hodinách roku 2010 zakázali a k nápravě jeho nekázně nic neučinili, ač správní řád by jim to umožnil.  Vynechal i třetího z nejvýše odpovědných, Antonína Panáka, který v této věci podal v červnu 2011 trestní oznámení, v ERÚ chtěl vyvolat obnovu licenčního řízení  a přinesl na Nejvyšší státní zastupitelství podnět k podání žaloby ve veřejném zájmu na odnětí obou problematických licencí.

Problém zdědila nová předsedkyně úřadu Alena Vitásková, která se ujala funkce v srpnu 2011, kdy již probíhalo policejní vyšetřování. Antonín Panák se stal jejím místopředsedou a jako správný ne-gentleman své nadřízené o policejním vyšetřování ani o dalších krocích proti vydání licencí nic neřekl. Na základě policejního upozornění pak bylo v ERÚ zahájeno správní řízení, které mohlo vyústit v odnětí neprávem vystavených licencí. Po nástupu Aleny Vitáskové jeho výkon ale přešel do rukou referentky Michaely Schneidrové, která přišla s ní. Ta pak v únoru r. 2012 řízení zastavila. Její nadřízená jí v tom nebránila. Předpokládala, že Zemkovi budou miliardovou investici bránit arbitráží, jejíž výsledek by byl nejistý.

Stalo se tak právě v době, kdy Alena Vitásková vyvolala zděšení mezi majiteli fotovoltaických elektráren, neboť nařídila přezkum zákonnosti vydání několika set licencí, vydaných v r.2010 za podezřelých okolností. Její odstranění z čela úřadu se pro ně stalo příkazem dne. Jako na zavolanou v březnu r. 2013  vyšetřovatel Pavel Pinka „přihodil“ Alenu Vitáskovou ke stíhaným  zaměstnancům ERÚ sdělením obvinění právě kvůli tomu, že nezabránila zastavení řízení, směřujícího k odebrání sporných licencí. Dozorový státní zástupce VSZ Olomouc Radek Mezlík její stížnost proti sdělení obvinění zamítl a na celou skupinu podal obžalobu u Krajského soudu v Brně. Začátek hlavního líčení je stanoven na 2.červen 2014. Ohroženým majitelům fotovoltaických elektráren svitla naděje, že „drzá holka“ z čela ERÚ (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2014030601) bude odklizena do Světlé n.S. nebo do Opavy (sídla ženských věznic). Zemkovi by v tom případě definitivně přišli o licence, ale ostatní by možná mohli nadále žít v klidu.

Kauza má i vztahové pozadí. Podle žalobce Michaelu Schneidrovou a Alenu Vitáskovou přivedly k údajně protiprávnímu jednání jejich vztahy z minulosti k Zdenku Zemkovi st. Naproti tomu mezi obviněnými kolují pověsti o tom, že není náhodou, že Antonín Panák šel s trestním oznámením k vyšetřovateli Pavlu Pinkovi. Údajně jsou kamarádi z vysokoškolského studia. Tres faciunt collegium: třetím do party je další spolužák, dozorový státní zástupce Radek Mezlík. Kdo přichází  s trestním oznámením, je pro policisty přítel, proto se jeho spoluodpovědnost za vznik kauzy nezkoumá a vlídnost přístupu k němu se přenáší i na jeho spoluhráče z té doby, Josefa Fiřta a Blahoslava Němečka. 

V dané chvíli nemá smysl zabývat se úvahami o vině či předjímáním výsledku soudního řízení. Za pozornost ale stojí stav civilněprávní stránky věci.

Alena Vitásková využila možností daných správním řádem a nařídila přezkoumání zákonnosti vydání sporných licencí. Souběžně nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal správní žaloby z veřejného zájmu na jejich odnětí.

Přezkumné řízení na ERÚ bylo zdlouhavé, protože Zemkovi se snažili je zastavit správní žalobou. Neuspěli, ale vyvolali několikaměsíční průtahy. Ty se pak promítly do průtahů správního řízení k žalobám, podaným Pavlem Zemanem, protože soud se rozhodl vyčkat na výsledek přezkumu ERÚ. Dosud ve věci nevydal prvostupňové rozhodnutí.

Mezitím na ERÚ došlo k personální obměně, takže na přezkumu pracovali úplně jiní lidé než dříve, všichni vybavení odpovídající kvalifikací a varovaní potížemi, které mají jejich předchůdci. Měli tedy tisíc důvodů, aby pracovali odpovědně. Tím spíše je jejich verdikt zajímavý: původní licence byly zrušeny, ale na základě doplněných podkladů byly vydány nové, s platností od 31.prosince 2010. Současný právní stav je tedy takový, že firmy rodiny miliardáře Zemka provozují fotovoltaické elektrárny v souladu se zákonem a právem prodávají vyrobenou elektřinu za zvýhodněnou cenu. Vadným řízením z 31.prosince 2010, kvůli němuž trestní řízení začalo, nevznikla škoda.

Nabízí se otázka, zda je na místě trestně stíhat někoho za to, že nezabránil zastavení dřívějšího přezkumného řízení, když formální pochybení při vydání původních licencí byla napravena, vadné licence byly nahrazeny bezvadnými s původním počátkem platnosti a finanční škoda nevznikla. 

Ze skutečnosti, že řízení nadále pokračuje, je zřejmé, že aspoň žalobce má ve věci jasno: „znovuvysvěcení“ licencí z 31. prosince 2010 patrně vnímá jako další krok v žalované trestné činnosti a nový hřích Aleny Vitáskové. Okolnost, že ze zákona jediným oprávněným orgánem, rozhodujícím o právoplatnosti licence, je nezávislý Energetický regulační úřad,  je pro něj nicotná. Státní zástupci jsou přece první po bohu…

Jediný, kdo může zvrátit rozhodnutí ERÚ o obnovení licencí pro předmětné elektrárny, je správní soud. Ten již zahájil řízení na podnět nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Zatím nijak nespěchá.

Ať správní soud na prvním stupni rozhodne jakkoli, musíme počítat s tím, že nespokojená strana podá kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud rozhodne možná až za dva roky. Odročí v tom případě trestní soud rozhodnutí na neurčito a odsoudí tím obviněné k životu v dlouhé dočasné nejistotě ?

Dovedu si představit hrůzostrašný hororový scénář: trestní soud se ztotožní s názorem žalobce na zločinnost rozhodnutí o obnovení licencí a obžalované odsoudí. Alenu Vitáskovou jako nejvyšší odpovědnou osobu  a asi i několik dalších pošle za mříže. Za několik let dospěje ke konci soudní řízení správní, které obnoví platnost sporných licencí. V obnoveném trestním řízení soudním budou všichni obvinění zproštěni obžaloby. Dostanou sice finanční odškodnění za neoprávněné odsouzení, ale životy budou mít nenávratně zkažené. Z těch, kdo se na jejich odsouzení podíleli, se nebude na odškodnění nikdo podílet. Vymáhání regresní náhrady je možné pouze vůči odsouzeným v kárném řízení. Nenajde se ale kárný žalobce, který by původce trápení nespravedlivě odsouzených poslal před kárný senát. Ostatně soudce nelze za nesprávné rozhodnutí kárně stíhat a mezitím by beztak vypršely procesní lhůty.

Vše ovšem může skončit i tak, že trestní soud vzhledem k neujasněnosti civilněprávní stránky kauzy řízení zastaví. Ale ani v tom případě není věc ohrožených majitelů fotovoltaických elektráren úplně ztracená. Na pomoc jim spěchá Milan Urban s chytrým nápadem na změnu energetického zákona. „Drzou holku“ v čele Energetického regulačního úřadu, kterou může odvolat pouze prezident republiky, a to jen ze zákonných důvodů, má nahradit pětičlenná rada, jmenovaná vládou, jejíž členové by se střídali v předsednictví a vzájemně by se mohli odvolávat z funkcí. I kdyby se do ní Alena Vitásková ze začátku dostala, ostatní by ji záhy vystrnadili. Bez ohledu na to, kdo je teď předsedou ERÚ a kdo by jím byl po případném odvolání Aleny Vitáskové, změnou zákona se z hrdého nezávislého regulátora stane povolný apendix vlády. O místa v radě se podělí politické strany a nezávislost jejich držitelů utone ve vděčnosti k chlebodárcům.  Život ve Švejkolandu je veselý až k pláči.


Zdeněk Jemelík, Jak se dělá monstrproces

Psáno pro Lidové noviny z podnětu šéfredaktora Ištvana Leko. Článek měl vyjít 30.5. nebo 31.5.2014.  Ještě 29.5.2014 mi redakce potvrdila uveřejnění 2.6.2014. Dodávám, že jsem se vešel do limitu počtu znaků, který mi byl zadán. Před chvílí mi zatelefonoval Adam Junek, že článek nevyjde. Dávám jej volně k disposici.

Vyšlo 30.5.2014 na Britských listech, webu spolku Šalamoun, Neviditelném psu, NetMediu Politikonu, Virtually a na Parlamentních listech

V pondělí 2. června 2014 bude u Krajského soudu v Brně zahájeno hlavní líčení v trestní věci proti Vladimíru Čimperovi a spol., které je zatím naplánováno na osm dní. Kromě desítky obžalovaných má být slyšeno dvanáct svědků a prozkoumány desítky listinných důkazů.  Předsedou senátu je Aleš Novotný, žalobu zastupuje Radim Mezlík, státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.

Za nenápadným označením se skrývá velmi zajímavý proces, který bude veřejnost určitě pozorně sledovat kvůli jedné z obžalovaných, Aleně Vitáskové, předsedkyni Energetického regulačního úřadu (dále jen: ERÚ), jedné z nejmocnější žen České republiky.

Energetický regulační úřad je nezávislý regulátor cen energií. Jeho předsedkyni může odvolat pouze prezident republiky, a to jen za zákonem stanovených podmínek. Státní zástupci tak silné postavení ve struktuře státních orgánů nemají, přesto v tomto případě zatím hrají s úředníky ERÚ přesilovou hru.

Žalobce obžaloval deset osob, které spojuje jen okolnost, že se žalované jednání točí kolem vydání licencí pro provoz dvou solárních elektráren rodiny miliardáře Zdenka Zemka. Díky tomu, že je ERÚ stačil vydat v nočních hodinách dne 31. prosince 2010, získali  majitelé nárok na zvýhodněnou výkupní cenu. Podle žalobce byly licence vydány neoprávněně a umožnily majitelům elektráren získat neoprávněný prospěch.

Šest  obžalovaných je zapleteno do pokusu o oklamání úředníků ERÚ předložením žádosti o udělení licencí v době, kdy elektrárny nebyly dokončeny. Žádosti navíc doložili nepravdivými předávacími protokoly o převzetí díla a dvěma zprávami o revizi elektrické instalace, z nichž jedna neodpovídala skutečnému stavu a druhá byla dokonce přímo padělaná.

Dále jsou obžalováni dva úředníci ERÚ, kteří neprohlédli úskok s nepravdivými předávacími protokoly a s  revizními zprávami, nechali se zavést výsledkem úředního  ohledání zařízení,  provedeného dne 31.prosince 2010 a  licence „za pět minut dvanáct“ vydali. Stojí za zmínku, že s provedením ohledání dne 31.prosince 2010 nesouhlasil tehdejší předseda ERÚ Josef Fiřt a místopředseda Blahoslav Němeček. Nesprávný postup podřízených ale pouze vzali trpně na vědomí. Žádné kroky ke zrušení neoprávněně vydaných licencí nepodnikli. Orgány činné v trestním řízení ale jejich lhostejnosti nevěnovaly pozornost. V tomto řízení mají vystoupit pouze jako svědci.

Na rozdíl od podobného případu fotovoltaické elektrárny v Českém Dubu, která rovněž získala licenci až 31.prosince 2010,  žalobce neusvědčuje obviněné z úplatkářství.

Trestní řízení proti původním osmi obviněným vzešlo z trestního oznámení z června r. 2011, které podal místopředseda ERÚ Antonín Panák. K nim přidala policie až v říjnu r. 2012  ředitelku licenčního odboru ERÚ Michaelu Schneidrovou a po ní v březnu r. 2013 také předsedkyni ERÚ Alenu Vitáskovou. Tyto dvě obviněné neměly s výše popsanými událostmi nic společného. Alena Vitásková nastoupila do ERÚ 1. srpna 2011 a Michaelu Schneidrovou přivedla s sebou z dřívějšího působiště. O tom, že na Silvestra r. 2010 došlo při vydávání licencí k nějakým nepravostem, neměly tušení a dlouho nevěděly ani o zahájeném policejním vyšetřování, protože místopředseda ERÚ Antonín Panák o něm svou nadřízenou neinformoval.

Pozoruhodná je časová shoda mezi rozšířením okruhu obviněných o Alenu Vitáskovou a zpochybnění licencí asi 180 fotovoltaických elektráren jejími právními úkony.

Události, vedoucí ke  stíhání Michaely Schneidrové a Aleny Vitáskové, začaly zrát zmíněným trestním oznámením Antonína Panáka. Policie upozornila ERÚ na podezření, že při vydání licencí pro společnosti rodiny miliardáře Zdenka Zemka 31.prosince 2010 mohlo dojít k nezákonnému jednání. ERÚ proto zahájil počátkem července 2011 řízení, které mohlo vyústit v odebrání neoprávněně vydaných licencí.

Pak ale došlo ke změně vedení ERÚ. Dne 1. srpna 2011 nastoupila Alena Vitásková, která k 1. prosinci 2011 obsadila volné místo ředitelky licenčního odboru Michaelou Schneidrovou. Ta pak  sice dostala od svého nadřízeného místopředsedy Antonína Panáka pokyn, aby řízení vedla k odebrání licencí, ale místo toho je v únoru 2012 zastavila. Podle žalobce jednala vědomě ve prospěch majitelů elektráren, s nimiž se měla znát. Alena Vitásková se měla provinit již tím, že neupozornila místopředsedu ERÚ Antonína Panáka na vztah jeho podřízené k Zemkům a navíc prý dala k zastavení řízení souhlas.

 V září 2013 pak podal státní zástupce Radek Mezlík obžalobu, v které spojil všechny tři dílčí skutkové děje do jednoho monstrprocesu, který bude obzvlášť tíživý pro dvě dodatečně obviněné dámy, jichž se sice dokazování k vydání licencí netýká, ale budou muset řízení přesto absolvovat celé.

Vývoj se ale podáním obžaloby nezastavil. Ještě před sdělením obvinění Michaele Schneidrové  Alena Vitásková její rozhodnutí o zastavení řízení z února 2012 v říjnu r. 2012 zrušila a začaly potíže. Majitelé elektráren se bránili všemi dostupnými prostředky a nakonec se obrátili na správní soud. Proto až v únoru r. 2013 mohl ERÚ vydat rozhodnutí o obnově licenčního řízení, jež ovšem vyvolalo další vlnu odporu vlastníků elektráren. Bez ohledu na probíhající správní řízení policie počátkem března r.2013 sdělila obvinění Aleně Vitáskové.      

Mezitím se do věci vložil také nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. V srpnu r.2012 podal proti ERÚ dvě správní žaloby z veřejného zájmu na odnětí zmíněných licencí. Jenže správní soud po zjištění, že se na ERÚ rozběhlo přezkumné řízení, v listopadu r. 2013 projednávání žalob pozastavil na neurčito a dosud ve věci nerozhodl.

Zásadní zvrat ve vývoji přineslo rozhodnutí ERÚ ze 17. ledna 2014, jímž byly výše zmiňované licence zrušeny a na základě doplněného dokazování nahrazeny novými s účinností k 31.prosinci 2010. To má dalekosáhlé důsledky pro postavení úředníků ERÚ v tomto řízení. Nevztahují se ovšem na počínání obžalovaných, kteří se pokusili dosáhnout vydání licencí nečistými prostředky.

Zřejmě pozbývá smysl Zemanova pozastavená žaloba, protože licence, k jejichž zrušení směřovala, již neexistují. Základ ztratila výtka neoprávněného majetkového prospěchu vlastníků předmětných solárních elektráren, čili počínáním obžalovaných úředníků ERÚ nebyla způsobena škoda. Právní pochybení při rozhodování o udělení licencí i o zastavení řízení o povolení obnovy licenčního řízení byla napravena ve správním řízení, vedeném ERÚ jako oprávněným úřadem. Nesporně dochází ke změně společenské škodlivosti případně nesprávného rozhodování pracovníků ERÚ a v případě Aleny Vitáskové nejspíš k zániku trestnosti.

Nicméně žalobce na vývoj událostí nezareagoval a soud nevyhověl opakovaným návrhům obhajoby na předběžné projednání obžaloby a její případné vrácení žalobci, popřípadě na zastavení trestního stíhání. Náklady státu na řízení budou větší než způsobená škoda, obtěžování účastníků řízení přinejmenším zčásti zbytečné.

Pozornost veřejnosti se v této kauze soustřeďuje na Alenu Vitáskovou. Ale v procesu nepůjde jen o posouzení její individuální viny. Jeho průběh a výsledek ukáží, zda při posuzování provozuschopnosti složitých energetických zařízení váží více stanovisko nezávislého regulátora, disponujícího odborným personálem, a zmocněného zákonem, aby o těchto věcech rozhodoval,  nebo názor státního zástupce, opírajícího se o trestní řád a trestní zákoník, neznalého pravidel vnitřního chodu ERÚ. Dovíme se také, zda platí zásada, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

Asi se nedovíme, proč chtěl žalobce ukřižovat Alenu Vitáskovou za to, že údajně překážela odnětí neoprávněně udělených licencí, když k tomu dostala příležitost jen proto, že bývalý předseda ERÚ a jeho náměstek nepodnikli  hned na počátku r.2011 právní kroky k odnětí licencí, jež byly nepochybně vydány proti jejich vůli. Jejich možná trestní odpovědnost zůstala mimo zorné pole policie i žalobce. Vzniká zde podezření na uplatnění výběrového přístupu ke spravedlnosti, odporujícího zásadě „padni, komu padni“, měnícího deklarovanou nestrannost orgánů činných v trestním řízení v chiméru.

Časová spojitost mezi zahájením stíhání Aleny Vitáskové a jejím tažením proti neoprávněně vydaným licencím je ovšem neprokazatelná a taková zůstane.