Kauza Vitásková: napětí před bouří

08.05.2016 | Zdeněk Jemelík

Soudce Aleš Novotný vystavil obžalované stresu z čekání na rozsudek  přes Vánoce a novoroční svátky až do 22.února 2016, kdy došlo pouze na jeho ústní vyhlášení. Rozsudek vyvolal nejen zděšení kvůli  vysokým trestům, ale i pochybnosti o zvládnutí rozsáhlého spisu a specielně ve vztahu k Aleně Vitáskové také o důvodnosti výroku o vině Až na nepatrné výjimky pozornosti unikla absurdnost odsouzení bývalé ředitelky licenčního odboru ERÚ Michaely Schneidrové, která je ve skutečnosti klíčovou osobou této tragické soudní frašky.

Od té doby se zdánlivě nic neděje. Všichni obžalovaní oznámili, že se odvolají proti rozsudku, ale zatím musí trpně čekat na doručení jeho písemného vyhotovení. Napětí houstne a stává se pro nepravomocně odsouzené neúnosným. Soud je týrá čekáním od 11. prosince 2015.

Alena Vitásková bez ohledu na danou situaci dále vede svůj úřad, účastní se různých veřejných vystoupení a půtek, tváříc se klidně, jako by se nad ní nevznášela hrozba ztráty svobody. Domnívám se ale, že ve skutečnosti prožívá napětí, které zvyšuje její vnímavost k událostem, které se zdají zvyšovat naději na úspěch odvolání.

Jako první nadějný signál zazněla zpráva o ostudné porážce senátu Aleše Novotného v odvolacím řízení v kauze « agresuvního řidiče » Martina Nováka, jemuž Vrchní soud v Olomouci snížil trest z 15,5 na 6,5 roku odnětí svobody. Událost oživila pověsti, kolující mezi advokáty, o sklonu pana soudce k ukládání co nejtvrdších trestů.

V dlouhém období čekání na rozsudek několik skupin právníků nezávisle na sobě začalo zkoumat způsob přidělování případů trestním senátům a pravidla vybírání přísedících pro jednotlivé případy. Do médií proskočily zprávy o dvou ústavních stížnostech, napadajících zákonnost postupu Krajského soudu v Brně při ustavování senátů a ministr Pelikán obdržel v této věci písemné interpelace poslanců Pavla Blažka a Olgy Havlové. Na základě zveřejněných informací se zdá  být jisté, že výběr přísedících byl věcí libovůle předsedy senátu a jsou pochybnosti i o zákonnosti postupu přidělování kauz jednotlivým senátům. Obžaloba v « kauze Vladimíra Čimpery » zcela nepochybně napadla v době, kdy se u Krajského soudu v Brně uplatňovaly výše zmíněné pochybné praktiky. Jistě to je závažný argument pro odvolání, popř. pro uplatnění mimořádných opravných prostředků.

A právě v době zjitřené pozornosti k porušování zákona v řízení trestních procesů rozhodl Ústavní soud nálezem  z 2. května 2016 č.j. Pl ÚS 4/14 o návrhu skupiny poslanců na zrušení části vyhlášky o jednacím řádu státních zastupitelství, jejíž současnou podobu prosadila exprokurátorka Marie Benešová v době, kdy z božího dopuštění vykonávala funkci ministryně spravedlnosti. Vyhláška poskytla poměrně širokou možnost státním zástupcům vrchních státních zastupitelství, aby přejímali dozor nad přípravným řízením v případech, v kterých je proplánově příslušné nižší státní zastupitelství. Ústavní soud návrhu nevyhověl, ale upřesnil výklad vyhlášky v tom smyslu, že státní zástupci nesmí porušovat ustanovení trestního řádu o místní příslušnosti soudů. Nesmí být tedy porušován ústavní princip zákonného soudce, zatímco právo na zákonného státního zástupce z ústavy ani zákonů nevyplývá. Ústavní soud tak dal za pravdu advokátům a různým obráncům občanských práv v trestním řízení, kteří dlouhodobě a poměrně hlasitě kritizovali nemravné počínání státních zástupců zejména olomouckého vrchního státního zastupitelství, kteří  v  různých věcech oslovovali místně a věcně nepříslušné soudy, a to hlavně v kauzách VIP obviněných. Je důvodné podezření, že tak postupovali účelově, vybírajíce si soudy a soudce, u nichž mohli očekávat vstřícnost při posuzování nedostatečně doložených návrhů. Zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu dopadá také na některé detaily stíhání Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové.

Uvedené události zapůsobily jako spouštěcí mechanismus k vybití napětí Aleny Vitáskové, která pohotově svolala na den 5.května 2016 tiskovou konferenci. Pronesla na ní zásadní projev, v němž se hlavně zabývala kritikou postupu policie a státního zastupitelství v jejích trestních věcech. Projev překročil obsahem rámec jejího trestního řízení, neboť v něm spojila věc zachování zákonnosti v trestním řízení s obranou demokratického státního zřízení : jedno bez druhého nemůže existovat.

Upozornila v něm na absurdnost situace, v které původci solárního boomu a úředníci ERÚ, kteří nezvládli nával žádostí o licence, jsou « vysmátí » a případně vystupují jako svědci obžaloby v jejím trestním řízení, zatímco na ni, která se vznikem nepravostí neměla nic společného a snaží se napravit, co se ještě napravit dá, možná čeká odpykání trestu, přiměřeného těžkému ublížení na zdraví. Z projevu je  také zřejmé, že v jejím trestním stíhání i ve stíhání její podřízené Michaely Schneidrové subsidiaritu trestního práva vytlačila snaha o bezhlavou kriminalizaci správního řízení. Přečtení projevu doporučuji.

Nakonec paní předsedkyně slíbila účastníkům další tiskovou konferenci, na kterou přijde s podrobným rozborem trestních kauz. Nuda to jistě nebude.