Alena Vitásková na lochnesce

27.09.2016 | Zdeněk Jemelík

Domnívám se, že období od 1. září 2016 do senátních voleb ve dnech 7-8. října 2016 je pro Alenu Vitáskovou nejnáročnější zkouškou výkonnosti a odolnosti, které se  musela v životě podrobit. Navazuje přirozeně na vše dobré i zlé, co ji potkalo za jejího působení v čele Energetického regulačního úřadu. Její život je v této chvíli  jako zběsilá jízda na lochnesce: chvíli nahoru, chvíli dolů a pořád to jede bláznivou rychlostí, vyskočit se z toho nedá. To, co dnes předvádí, svědčí ve prospěch pravdivosti sloganu na vstupní stránce jejích internetových stránek s doménovým názvem „drzá holka“: „Dáma, která se nikdy nevzdává“. Ostatně samo spojení těchto slov se zdá dávat skrytý smysl: svým vystupováním je každým coulem dáma, ale  dovede být drzá holka  směrem nahoru, je rvavá , zdánlivě neunavitelná a žádnou pranici nevzdá. Mimochodem, některé novináře pobuřuje její doménový název jako nepřiměřený věku. Měli by se všem zamyslet nad svým mentálním stářím a nevychovaností.

Má mnoho nepřátel, kteří pasou po příležitosti k jejímu vypuzení ze silného postavení  předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Jsou houževnatí : nevyjde-li jeden pokus, za chvíli vymyslí další. Když trestní stíhání kvůli podivným licencím pro chomutovské fotovoltaické elektrárny rodinného klanu Zemků nezabralo okamžitě a nakonec vůbec, přišli s dalším kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ. Pak zrušili její funkci novelou zákona k 31.prosinci 2015 a ponechali úřad bez hlavy až do 1. července 2017, kdy se ujme moci pětičlenná rada (dle mého soudu politických trafikantů) S pomocí poslanců Úsvitu-NK se jí podařilo prosadit novelizaci novely a překlenout vakuum v řízení úřadu. Vedle toho se jiní pokoušeli  podřadit ji pod zákon o státní službě a postavit ji jako trestně stíhanou mimo službu. Ani to nevyšlo.

Deptána pokusy o vytlačení z funkce, stresována nepravomocným odsouzením na osm a půl roku vězení a v nejistotě, jak se bude vyvíjet trestní soud kvůli jmenování Renaty Vesecké,  by se podle obecných očekávání měla vzdát úřadu a někde v koutku se oddat truchlení. Místo toho se rozhodla kandidovat do Senátu. Na předvolební kampaň si vzala neplacené volno a věnuje se jí „na plný úvazek“: od rána až do noci na nohou vede různá jednání, oslovuje lidi při nejrůznějších příležitostech. K lidem přistupuje s pokorou, stále usměvavá, naslouchá a vysvětluje, nedává najevo známky únavy či rozmrzelosti. Úsměv jí z tváře zmizí, když slyší stížnosti na postupnou přeměnu Ostravska v ghetto vyděděnců. Obvykle si lidi milým chováním získává, ač ne od všech dostane slib hlasu: u některých převáží nedůvěra k Úsvitu nad sympatiemi k ní. Přímo na pochodu vytváří vizi rekonstrukce Ostravska, z něhož chce vytvořit třetí centrum ústřední administrativy státu přesunem z Prahy  ústředních úřadů s regulátorskou funkcí. Vyhlašuje válku Zdeňku Bakalovi kvůli odčerpání z Ostravska obrovských finančních prostředků. Chce dosáhnout vyvlastnění té části jeho majetku, kterou ještě nepřevedl do zahraničí a investování takto  nabytých finančních prostředků do rekonstrukce Ostravska.

Přestože její činnost v úřadě se omezuje na úřední pondělky, nepouští ze zřetele trh s energiemi a pokračuje v politice ochrany drobných spotřebitelů před kořistnickými choutkami dodavatelů energií. Určitě nepotěšila obchodníky s plynem vydáním tzv. indikativních cen plynu, které umožní spotřebitelům orientovat se v přiměřenosti nabídek jednotlivých dodavatelů. Lituje, že její úřad nemá sankční pravomoc vůči dodavatelům, kteří plyn předražují, a dožaduje se  jejího přiznání. Nemá zákonodárnou iniciativu, takže bez podpory ministra obchodu Jana Mládka toho nedosáhne. Nemůže s ní ale počítat.

Její myšlenka ale zřejmě není špatná, protože pan ministr veřejně prohlásil, že jí vyhlášení indikativních cen doporučil. Jako správná „drzá holka“ mu odpověděla tiskovou zprávou z 26. září 2016, že nežádá o rady, ale o zmocnění k zasahování.

Pro ni osobně daleko nebezpečnější je její postoj k vyplácení finanční podpory obnovitelných zdrojů energie. Tvrdošíjně odmítá vydat příslušné cenové rozhodnutí, pokud  přípustnost podpory  nepotvrdí notifikací Evropská komise . Potvrdila to další tiskovou zprávou z 26.září 2016. Celému sektoru obnovitelných zdrojů hrozí, že  jen v letošním roce přijde o 42 miliardy Kč. Nicméně v případě, že by se Alena Vitásková podvolila tlaku ministra obchodu Jana Mládka a vlády a umožnila vyplacení prostředků bez souhlasu  Bruselu, mohlo by se stát, že by příjemci museli neoprávněně vyplacené peníze vracet, nebo by stát musel neoprávněně vyplacené prostředky kompenzovat ze státního rozpočtu. Zde se Alena Vitásková dostává mezi mlýnská kola: zadržením 42 miliard Kč vyvolává nenávist vůči sobě. Je to dost velká částka na to, aby inspirovala hledače cest k jejímu odstranění k novým iniciativám. Na druhé straně vyplacení 42 miliard Kč by v případě odmítnutí souhlasu Bruselu způsobilo tak velké škody, že by  orgány činné v trestním řízení měly další důvod k zásahu proti ní.  Je jedno, kterou cestou se pustí: obě vedou do maléru. Vyhnout se mu může pouze přičiněním ministra obchodu Jana Mládka, jehož úřad vede jednání s Evropskou komisí o notifikace a stále dokola vydává optimistické předpovědi brzkého vyřešení problému. Žádná z nich zatím nevyšla.

I když se na svět usmívá, její životní situace ve skutečnosti není radostná. Různá nebezpečí na ni číhají za každým rohem. Proto na ni jistě zapůsobilo jako pohlazení, když jí Nadační fond Elišky Přemyslovny udělil Řád Elišky Přemyslovny. Obřad se konal  23. září 2016 v Poslanecké sněmovně a vyznamenáno bylo 19 žen. Z veřejnosti běžné známých to mimo Aleny Vitáskové byly např. ministryně školství Kateřina Valachová a prof. Eva Syková.

Za několik málo dní se Alena Vitásková doví, zda se zúročila všechna námaha a prostředky, které investuje do záměru stát se senátorkou. Uspěje-li, bude to úspěch tvrdě vydřený. Do Senátu v tom případě vtrhne živel, jehož působení přispěje k oživení činnosti horní komory a ke zvýšení její kritičnosti vůči pronikání lobbistických snah do legislativní činnosti. I když senátor nemá výkonnou pravomoc a pomoc volebnímu obvodu nemá v „popisu práce“, není pochyb, že Ostravsko získá tvrdou bojovnici za pokrytí potřeb jeho dalšího rozvoje. Nebude-li zvolena, pro ni osobně to nebude tragédie: má svůj úřad, svou práci a osobnost jejích kvalit se neztratí ani po vypršení mandátu předsedkyně ERÚ. Prodělá Senát, pro nějž by její příchod byl obohacením, prodělá Ostravsko, jemuž nebude moci pomáhat tolik, jak by si přála, a ve výsledku prodělá stát.