Decentralizace energetiky

17.03.2017 - E15

Autor: Alena Vitásková, Strana: 5

Z energetiky

Pojem decentralizace lze chápat především jako rozptýlení energetických zdrojů. Ještě před deseti lety proudila elektřina jedním směrem z několika velkých zdrojů k zákazníkům (do podniků) a spotřebitelům (do domácností). Dnes vyrábějí elektřinu i menší zdroje rozptýlené po celé zemi, podniky i domácnosti samotné. Elektřina se už nevyrábí centrálně ve velkých zdrojích, ale decentrálně v řadě větších i menších zdrojů, nebo dokonce v mikrozdrojích.

Mnohé podniky prošly modernizací a – kromě využívání zbytkového tepla z provozu – začaly vyrábět elektřinu. Mají na střechách třeba i fotovoltaické panely. Vlastní zdroje elektřiny majitelům přinášejí buďto finanční příjem z prodeje elektřiny, nebo úsporu nákladů na pořízení elektřiny (sám vyrábí a sám spotřebovává). Právě druhý případ ovlivňuje rozvoj mikrozdrojů, což jsou například malé fotovoltaické elektrárny na střechách rodinných domků. V tomto směru lze očekávat rozvoj i do budoucna, protože tyto zdroje o výkonu do deseti kilowattů je možné instalovat bez licence. Jen je třeba zajistit, aby mikrozdroj neposílal elektřinu do sítě, ta se musí spotřebovat na místě.

Decentralizace výroby energie z obnovitelných zdrojů podle některých názorů šetří životní prostředí – s čímž se zásadně neztotožňuji – a přináší také řadu negativ. Opomeňme dotace. Výkyvy počasí, na kterém jsou obnovitelné zdroje závislé, narušují stabilitu sítě. Současný systém také vytváří sociálně-ekonomickou nerovnost tím, že část plateb majitelů zdrojů přenáší na ty, kteří vlastní zdroj nemají. Decentrální výrobci také vyvolávají zvýšené investice nejen do distribuční, ale i přenosové soustavy, což se promítá do cen pro konečného spotřebitele.

Autorka je předsedkyní ERÚ