Ing. Alena Vitásková

Kdo je Alena Vitásková

Kdo je Alena Vitásková

Ing. Alena Vitásková je prakticky nejmocnější ženou ČR. Jako předsedkyně nezávislého Energetického regulačního úřadu disponuje velkou mocí. Do funkce ji jmenovala vláda a odvolat ji může pouze prezident republiky. Současně patří k nejvíce pronásledovaným občanům této země. Od svého jmenování čelí nejrůznějším pokusům o vypuzení z funkce.Má mnoho nepřátel. Samozřejmě překáží majitelům fotovoltaických elektráren, kteří nabyli neoprávněně licence a buď již o ně přičiněním ERÚ přišli, nebo jim jejich odebrání hrozí.

Rozhněvala otce záměru na vybudování sítě biometanových stanic, které měly být dalším “tunelem”, podobným fotovoltaickým elektrárnám.

Její potíže patrně těší i představitele bývalého vedení ERÚ, jehož selhání měla napravit: nikdo z nich není trestně stíhán, trestní oznámení proti nim státní zastupitelství odkládá a naopak slouží jako svědci obžaloby v jejím trestním stíhání.

Novelizací energetického zákona byl Energetický regulační  úřad zbaven nezávislosti a funkce jeho předsedy ve své současné podobě do budoucna zanikla. Ministerstvo vnitra se snažilo podřadit ji pod služební zákon, aby mohla být postavena mimo službu.

Snahy o její likvidaci ale vyvrcholily trestním stíháním již ve dvou procesech. Oba působí dojmem účelovosti a ve způsobu jejich vedení se vyskytují odchylky od pravidel férového procesu. Jsou pro ni značnou psychickou, fyzickou, ale i finanční zátěží. Je obdivuhodné, že navzdory tlakům dale zvládá  výkon své funkce.Proto její obhajobu vehementně podporuje Spolek na podporu nezávislé justice Šalamoun. 

Je třeba ocenit, že jí opakovaně vyjádřil podporu president republiky Miloš Zeman, zatímco na podporu ostatních představitelů moci výkonné se nemůže spolehnout.

Ing. Alena Vitásková je pro svou funkci skvěle vybavena vzděláním a úspěšnou manažerskou praxí.

Komentáře

Úvod ke komentářům

20.04.2016 | Zdeněk Jemelík

Jsem dlouholetým členem Spolku na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun a dle shodného mínění Bohumila Doležala a Radko Kubíčka drzý grafoman (vyjádřili se tak v době tzv. televizní krize). Vydal jsem několik set článků, převážně na náměty z oboru trestního řízení. Vycházejí téměř výlučně na internetových serverech. Od března r. 2015 vedu vlastní blog.

Alena Vitásková na literární dráze

31.08.2016 | Zdeněk Jemelík

Důvodem, proč se lidé pouštějí na spisovatelskou dráhu, bývá často nějaké  trápení, jež autora pronásleduje natolik, až se rozhodne  zbavit se jeho dotírání svěřením papíru. Do této životní  situace se zřejmě dostala Alena Vitásková, předsedkyně Energetického regulačního úřadu, uchazečka o křeslo v Senátu, ale také obžalovaná, nepravomocně odsouzená k vysokému trestu odnětí svobody a očekávající zahájení hlavního líčení v dalším trestním řízení soudním.

O překvapení u ní nikdy nebyla nouze. V poslední době vyvolala velký rozruch rozhodnutím vstoupit do politiky pod záštitou opoziční strany Úsvit-Národní koalice. Nyní přidala další: pro potřeby své volební kampaně vydala sličnou knížečku s názvem „Na prahu vězení“. Nelze se jí divit: víceleté trestní stíhání při souběžném výkonu náročné manažerské funkce je nápor na psychiku, který si přímo říká o vhodné vybití napětí.

Zahájení odvolacího řízení Aleny Vitáskové & spol. Část I-III

03.07.2016 | Zdeněk Jemelík

Část I.

Krajský soud v Brně vede tuto věc pod spisovou značkou 46 T 7/2013 a označením “Vladimír Čimpera & spol.”, ale veřejnost ji vnímá jako “kauzu Vitásková”, neboť předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dale jen “ERÚ”) je nejznámější mezi původně deseti obžalovanými. Nic na tom nemění ani skutečnost, že řízení proti ní a její podřízené Michaele Schneidrové souvisí se záležitostmi ostatních obžalovaných jen zprostředkovaně a objemově představuje pouze zlomek z obsáhlého spisu a nepatrnou část ze spotřebovaného času. 

Zahájení odvolacího řízení Aleny Vitáskové & spol.-Část III.

03.07.2016 | Zdeněk Jemelík

Všechny výše uvedené složitosti se promítly do dalšího jednání ERÚ od jarních měsíců r.2011 a také do činnosti orgánů činných v trestním řízení. Policie vyzvala 20. června 2011 ERÚ k zahájení řízení o nařízení obnovy licenčního řízení. ERÚ vyhověl 10. července 2011. Řízení pak probíhalo nezávisle na personálních změnách v ERÚ: 1. srpna 2011 nastoupila do čela úřadu Alena Vitásková, od 1.prosince 2011 se ředitelkou licenčního odboru stala Michaela Schneidrová.  Přípravou rozhodnutí se zabývali úředníci, loajální k bývalému vedení  ERÚ, podřízení Antonína Panáka, tehdy již místopředsedy ERÚ. Nespěchali, nikdo neměl chuť se podepsat pod rozhodutí o odebrání licencí, protože se počítalo s tuhým odporem investora. Ale nakonec bylo přece jen 19. ledna 2012 připraveno k podpisu. O tomto dění neměla Alena Vitásková žádné informace. Dověděla se o něm až od Antonína Panáka, který jí poskytl nepravdivou informaci o nutnosti rychle rozhodnout v zájmu zachování procesní lhůty. Antonín Panák ale tlačil také na Michaelu Schneidrovou, aby urychleně vydala rozhodnutí, připravené jejím předchůdcem. Nebyl k tomu žádný rozumný důvod. Naopak se nabízela možnost řízení přerušit a předat spis Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které o něj žádalo, neboť začalo zkoumat možnost odnětí licencí cestou správní žaloby ve veřejném zájmu.  Jenže Antonín Panák novou předsedkyni ERÚ o této situaci  neinformoval a současně za jejími zády komunikoval s policií, kterou  se snažil nasměrovat k “správnému” pohledu na nezákonnost vydání licencí elektrárnám Saša Sun a Zdeněk Sun. Jeho jednání tak zapadlo do tichého odporu proti předsedkyni – nevítané vetřelkyni, na němž se podílela celá skupina úředníků, tesknících po bývalém vedení, ale lze je chápat i jako pokračování nepřátelského postoje bývalého vedení k žádostem společností Saša Sun s.r.o. a Zdeněk Sun s.r.o. o licence.

Trampoty “drzé holky”

22.07.2016 | Zdeněk Jemelík

Vystoupení předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně, (viz  tiskovou zprávu ERÚ z 19.července 2016), jímž veřejnost seznámila se záměrem kandidovat do Senátu v ostravském volebním obvodu č.70 na kandidátní listině strany Úsvit-Národní koalice bylo neočekávané a vyvolalo přímo smršť mediálních ohlasů, z nichž aspoň některé jsou soustředěny na jejích internetových stránkách,  Překvapující je samo její rozhodnutí pokusit se o přestup do světa politiky právě v době, kdy je v chodu odvolací řízení proti nepravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně, který ji posílá do vězení na osm a půl roku. Ještě větší podiv ale vyvolala její součinnost se stranou Úsvit-Národní koalice. Pokud první rozhodnutí vyvolalo u jejích přátel a sympatizantů určité rozpaky, pak spojení s Úsvitem přineslo v mediálních ohlasech a take v soukromých vyjádřeních projevy nevole.  Zdá se, že Alena Vitásková kvůli volebnímu sblížení ztratí pár sympatizantů a přátel.

Soudcovské volné mravy

15.08.2016 | Zdeněk Jemelík

Soudci a státní zástupci jsou dvě kasty, které na rozdíl od běžných občanů si nemusí lámat hlavu s odpovědností za zmetky. Přímo zákon jim zaručuje, že za ně téměř nikdy nemohou být postiženi jinak než stavovským kárným řízením, zatímco jejich trestní stíhání nebo pronásledování žalobou na ochranu osobnosti za profesní selhání nebo nemravné jednání by bylo téměř vždy neprůchodné. Ale ani kárného řízení se nemusí příliš obávat, protože kární žalobci na podněty, přicházející od občanů, většinou odpovídají zaujetím postavení “obrany hradu”. Obvykle se snaží stěžovatele odkázat na jiného kárného žalobce, nejlépe na přímo nadřízeného předsedu soudu, který ovšem většinou svou úlohu spatřuje v ochraně podřízených před vetřelci a je případně ochoten v jejich prospěch i lhát. Jindy kárný žalobce “zaúkoluje” ministra spravedlnosti postoupením věci, nebo odmítne se podnětem zabývat, protože nemá prostředky na jeho prověření. Pokud se vůbec k vyhodnocení stížností sníží, téměř vždy je odmítají jako bezdůvodné: soudci nikdy nechybují a jejich jednání je  vždy v souladu s etickými normami. V případě, že se podnět týká poklesku, k němuž došlo souběžně s nesprávným rozhodnutím ve věci, mají kární žalobci jasno: napravení nesprávného rozhodnutí opravným prostředkem činí stížnost na nemravné jednání bezpředmětnou. Podle stejné logiky by neměl jít do vězení zloděj, kterého dopadla policie a uloupenou věc vrátila majiteli. Jenže zloděj je obyčejný občan, tedy do vězení půjde, kdežto přistižený soudce se jen zasměje a zítra se klidně dopustí stejné nepřístojnosti znova. Je to ilustrace rovnosti občanů před zákonem v pojetí soudcokracie.

Alena Vitásková na literární dráze

31.08.2016 | Zdeněk Jemelík

Důvodem, proč se lidé pouštějí na spisovatelskou dráhu, bývá často nějaké  trápení, jež autora pronásleduje natolik, až se rozhodne  zbavit se jeho dotírání svěřením papíru. Do této životní  situace se zřejmě dostala Alena Vitásková, předsedkyně Energetického regulačního úřadu, uchazečka o křeslo v Senátu, ale také obžalovaná, nepravomocně odsouzená k vysokému trestu odnětí svobody a očekávající zahájení hlavního líčení v dalším trestním řízení soudním.

O překvapení u ní nikdy nebyla nouze. V poslední době vyvolala velký rozruch rozhodnutím vstoupit do politiky pod záštitou opoziční strany Úsvit-Národní koalice. Nyní přidala další: pro potřeby své volební kampaně vydala sličnou knížečku s názvem „Na prahu vězení“. Nelze se jí divit: víceleté trestní stíhání při souběžném výkonu náročné manažerské funkce je nápor na psychiku, který si přímo říká o vhodné vybití napětí.

Kauza Vitásková: napětí před bouří

08.05.2016 | Zdeněk Jemelík

V monstrprocesu Krajského soudu v Brně, vedeném pod označením „kauza Vladimír Čimpera &  spol.“, ale veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“ je zdánlivě mrtvé ticho před bouří. Dne 11. prosince 2015 dozněly závěrečné řeči. Trestní řád předpokládá, že zpravidla bezprostředně po nich dojde k vynesení rozsudku. Není-li to možné, lze jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů. Po ústním vyhlášení rozsudku má soudce dodat do soudní kanceláře písemné vyhotovení rozsudku v zákonné lhůtě, která je v tomto případě dvacet dní. Lhůty lze prodlužovat ze závažných důvodů jen se souhlasem předsedy soudu.

Beztrestně proti ústavním právům

12.05.2016 | Zdeněk Jemelík

Nálezem svého pléna z 19.dubna 2016 č.j. Pl.ÚS 4/14 (zveřejněným 2.května 2016) Ústavní soud stvrdil správnost názorů řady obhájců, příslušníků akademické obce i občanských aktivistů, kteří dlouhodobě svorně napadají jako protiústavní novou módu účelového vybírání vstřícných soudců k rozhodování v přípravném řízení o věcech VIP obviněných bez ohledu na vymezení místní příslušnosti soudů trestním řádem. Zvláštní oblibě se takové počínání těší hlavně u státních zástupců v obvodu působnosti olomouckého vrchního státního zástupce  Ivo Ištvana, a to zejména od té chvíle, kdy je kdosi vyslal, aby vykonávali  dozor nad historickým zásahem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v noci z 12. na 13.  června r.2013 na Úřadě vlády ČR a na dalších místech. Ano, mám na mysli policejní „realizaci“, jež svými vedlejšími účinky vedla k pádu vlády Petra Nečase a nastolení vlády oblíbenců prezidenta republiky. Zdá se, že olomouckým žalobcům tím stouplo sebevědomí a od té doby se chovají, jako by měli výjimku z účinnosti pravidel o místní příslušnosti státního zastupitelství a soudů. Čím významnější je obviněný, jehož trestní stíhání dozorují, tím větší má naději na uplatnění libovůle v jeho neprospěch.

Z ERÚ vyšlehly blesky, ale vzápětí nad ním zahřmělo

20.05.2016 | Zdeněk Jemelík

Shodou okolností se v těchto dnech v mediálním prostoru sesypalo krupobití výtek na orgány činné v trestním řízení, z nichž vydatná porce padla na hlavu Aleše Novotného, soudce a předsedu Soudcovské rady Krajského soudu v Brně. Ke spouštěcím okolnostem smršti patří především ústavní nález z 19.dubna 2016, jímž Ústavní soud vypálil cejch protiústavnosti konání žalobců, kteří v přípravném řízení předkládali své věci k rozhodnutí soudům, dle tresního řádu místně nepříslušným. Výtka protiústavnosti ze souvislosti padá i na soudce, kteří zpupným žalobcům vycházeli vstříc. Další je zveřejnění podezření na porušování ústavního principu neodejmutelnosti zákonného soudce na Krajském soudu v Brně a posléze zpráva o smrti Martina Nováka, který neunesl trest, uložený právě senátem Aleše Novotného, byť zmírněný Vrchním soudem v Olomouci z původních patnácti let odnětí svobody na “pouhých” šest.